Pravoslavný koncil na Krétě

Zhruba po tisícileté přestávce bylo dlouhou dobu, zvláště na počátku tohoto tisíciletí připravováno původně za účasti všech 14 autokefalních pravoslavných církví velké setkání, nazvané „Svatý velký koncil“, konaný v době 20. – 25. června 2016 na Krétě pod předsednictvím cařihradského pravoslavného „ekumenického patriarchy“ Bartoloměje. Moskevský patriarchát, který se původně příprav zúčastnil, oznámil krátce před jeho zahájením, že se jednání nezúčastní, a s ním další 3 autokefalní církve: Bulharská, Rumunská a Srbská. Obecná „všepravoslavná“ platnost dokumentů takového koncilu je uznávána jedině při konsensu všech autokefálních církví. Většina církví v čele s patriarchou Bartolomějem však rozhodla, že se historický a dlouho připravovaný koncil bude přesto konat.

Koncil vydal dva dokumenty: „Poselství svatého velkého koncilu pravoslavné církve všemu pravoslavnému lidu a všem lidem dobré vůle“, které stručně ve 12 bodech shrnuje projednávaná témata. Pak hlavní několikastránkový dokument „Encyklika svatého a velkého koncilu pravoslavné církve“. Tento dokument přestavuje v 7 kapitolách, ve 20 článcích obšírněji projednaná témata.

Na začátku Poselství se zdůrazňuje, že „klíčovou prioritou koncilu bylo prohlásit jednotu pravoslavné církve, založené na eucharistii a na apoštolské posloupnosti jejích biskupů“. Dále se tu připomíná, že církev musí pokračovat „v liturgii po božské liturgii a vydávat svědectví víry tomuto světu.“ Dokument pak klade velký důraz na důležitost dialogu s křesťany, kteří nepatří k pravoslavné církvi, aniž by se dělaly kompromisy ve věcech víry. Připomíná se tu i mezináboženský dialog.

Dokument dále zmiňuje problém uprchlíků, situaci sekularizovaného světa, otázku manželství a vůbec význam a nutnost etických hodnot pro život křesťana. Vyjadřuje svůj pozitivní vztah k rozvoji vědy a vědeckého bádání v dnešním světě. Zmiňuje se o ekologické krizi ve světě a o jejích kořenech, které tkví v sobeckém zacházení s přírodou, o rozvoji hospodářství, které má sloužit potřebám všech lidí a o lidských právech.

Nakonec se obrací k mládeži, která hledá plnost života, mír, spravedlnost, kreativitu a lásku, a zve je, aby se ve svém hledání přiblížili k církvi, která jim může na cestě jejich hledání být nápomocná. Závěrem dokument zdůrazňuje, že koncil „otevřel náš horizont k současnému odlišnému a mnohotvárnému světu“, a mluví o „zodpovědnosti za svět. Při četbě dokumentu není možno nepomyslet na myšlenky II. vatikánského koncilu.

„Dogmatický dokument“, Encyklika, prezentuje v plném znění témata koncilu, jak byla při zasedání vytvořena. V první kapitole pojednává o podstatě církve, o jejím společenství, o tajemném těle Kristově, o církvi jako o obrazu nejsvětější Trojice. Ohlíží se zpět na situace v jejích dvoutisíciletých dějinách.

Ve druhé kapitole je tu reflexe nad posláním církve v dnešním světě podle slov Kristových: „Jděte do celého světa...“ Ve způsobu evangelizace v tomto sekularizovaném světě zdůrazňuje svědectví, které je úkolem každého věřícího a slouží k obnově společnosti.

Třetí kapitola mluví o manželství jako spojení muže a ženy a o jeho posvátném charakteru v dnešním sekularizovaném světě orientovaném na sobecké uspokojování vlastních potřeb. Mluví o rodině jako místu zrození a výchovy dětí a mládeže a rozvádí toto téma i v další kapitole. Zdůrazňuje nejen pěstování intelektu, ale integrální formaci člověka a roli církve v tomto úkolu.

Pátá, velmi obsáhlá kapitola o církvi konfrontované se současnými změnami světa. Mluví především o sekularizaci, zasahující všechny obory lidské činnosti, postavení člověka jako míry všech věcí, o rozvoji vědy a technologie a jejím vlivu na morální chování člověka. Hovoří o bioetických problémech i o ekologické krizi.

Stejně obsáhlá je i šestá kapitola. Zabývá se konfrontací církve s globalizací, s fenoménem násilí a migrace.

Poslední, sedmá část, která má jen jeden odstavec, se obrací na ty, kteří přetrhali své spojení s církví, a na ty, kteří neslyší její hlas. Zdůrazňuje nutnost svého živého svědectví víry vůči vnějšímu světu. Kapitolka je věnována dialogu s neortodoxním světem a ujišťuje o věrnosti učení církve a tradici, bez jakýchkoliv věroučných kompromisů.

V závěrečných slovech dokument vyznává, že pravoslavná církev zakouší a zjevuje Boží království ve světě, že prožívá tajemství boží „ekonomie ve svých svátostech“, a věrná tradici otců se obrací s tímto vyznání víry „na své děti po celém světě“ i na celý svět.

kardinál Miloslav Vlk

foto: zenit.org