Přesun na obsah

Přeměna společnosti

5. 5. 2016

Při úvahách o obnově demokratických principů v naší společnosti po pádu totalitního komunistického režimu, zvláště na pozadí úsilí obnovit normální vztahy mezi státem a církví v oblasti svobody i ekonomie, mi pomáhá nedávná reflexe ODS, hlavního společensko-politického aktéra té doby. Jsou to zamyšlení nad 25. výročím vzniku té strany a nad čtvrtstoletím její činnosti ve společnosti. Se zájmem jsem četl v médiích úvahy různých politiků z nitra strany samé i od jejího zakladatele a hlavního aktéra politického života těch let, Václava Klause, ale i od různých politologů z vnějšku.

Když jsem se v této souvislosti vracel ke svým komentářům a poznámkám, ukládaným v té době průběžně na mém webu, uvědomil jsem si, že zmíněné úvahy nad vývojem ODS mi jen potvrzují to, co jsem si tehdy myslel o základní příčině negativního vývoje této strany a o jejím pádu do bezvýznamnosti, totiž úvahy o absenci hodnotového základu ODS (viz Klausovy názory) a o jednostranném akcentu především na ekonomickou transformaci bez hodnot. Tyto skutečnosti vysvětlují překážky a proces obnovy postavení církve ve společnosti po pádu totality a na druhé straně také ukazují příčiny ztráty politického významu ODS.

K té situaci se nedávno vyslovoval V. Klaus ve svém Institutu, zvláště na semináři k výročí strany. Mluvil o „restartu ODS“, o „ideovém očištění“ a „o návratu k původním myšlenkám strany“. Klaus je ale zklamaný, že „nic takového nevidí“.

Podobně se ostatně přímo či nepřímo vyslovují na stránkách médií i ostatní komentáře zevnitř strany i zvenku. Při takovém „restartu“ pravicové politiky, jak o tom uvažuje Klaus, by právě ona absence hodnot měla být kriticky vzata v potaz, když se „otec zakladatel“ chce vyhnout těm svým osudovým chybám, které to vše způsobily. Ale je velká otázka, jestli při absenci smyslu pro právo a spravedlnost a při své orientaci na Východ toho bude schopen.

Měl by být položen skutečný hodnotový základ, který „v původních myšlenkách strany“ chyběl a způsobil ten její pád, jak se to projevilo v závěru minulého období, zvláště na politice a životě P. Nečase, který byl a je vykřičníkem za celým obdobím.

Neblahý vývoj polistopadového období nelze jistě hodnotit jen prizmatem jedné, i když nejaktivnější strany.

Při těchto příležitostech je vhodné si uvědomit, že po pádu totality jsme ve společnosti neudělali žádnou „hloubkovou“ reflexi skutečného čtyřicetiletého „temna“, nenalezli jsme pravé příčiny tolika kriminálních skutečností, tolika utrpení, a společnost vlastně v určitém smyslu pak „jela“ v původních ideologických kolejích dál. Ti, kteří od 70. let o takovouto reflexi usilovali, neměli dosti politické síly převést výsledky své práce do politické praxe. Širší společnost žila v mylných představách, že už ta politická změna sama přinese „lepší časy“.

Za komunismu byla společnost „manipulovaná“, nemohla se nejen samostatně projevovat, ale ani samostatně myslet. Tato deformace zůstala – ať už podvědomě nebo vědomě – i v praktickém společenském chování lidí. To skvělým způsobem odborně a vědecky demonstroval v uplynulých dnech v MfDnes v unikátní analýze datový analytik a politolog Kamil Gregor. Ukázal, jak jsou lidé manipulovatelní a nejsou schopni při svém rozhodování mít pravdivé, podložené důvody samostatného uvažování. Z minulého období známe i politickou manipulaci různých stran (Bárta a spol.). To vše ukazuje na nutnost opravdové formace samostatného myšlení lidí. Aby byli schopni nejen samostatně myslet, ale i mít odvahu samostatně se vyslovit k tomu, co je ve společnosti špatné. Hledáme cesty?

 Podobně když sledujeme rozhodování a hlasování politiků ve sněmovně, všimneme si občas, že podobné těžkosti mají na této vysoké úrovni i oni. A to „masíruje„ davy...

Bohužel tu mají silný vliv „emoce“, silné „ego“ řady politiků (zvláště některých), kteří prosazují jen vlastní názory a sobecké zájmy (viz tak rozšířená korupce). A neschopnost konzultace a dialogu, ve kterém by se dobírali blíže k pravdě. Pak roztříštěnost partikulárních zájmů a neschopnost orientovat se nesobecky na dobro společnosti.

Tyto soudy se mohou zdát příliš abstraktní, ale stačí sledovat v médiích téměř každodenní zprávy o korupci politiků, soudců a jinak veřejně angažovaných osob, jejich suspendování, odsuzování, věznění. Klaus mnohé takové skutečnosti svou amnestií při odchodu z veřejného života přikryl a „zachránil“.

Tyto obecné úvahy bude vhodné v dohledné době doplnit konkrétním vylíčením namáhavého procesu s uspořádáním zákonného vztahu církve a státu i s narovnáním komunistických nezákonných kroků v oblasti ekonomické, které ještě probíhají. A stále ještě není uspořádán vztah katolické církve k Vatikánu, který jiné demokratické státy už dávno mají.

Je nutné být konkrétnější, aby bylo zřetelné, že je zapotřebí vyvinout ještě velké úsilí k tomu, abychom se stali skutečně demokratickým státem.

 

kardinál Miloslav Vlk


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka