Přesun na obsah

Církev ve společnosti

27. 4. 2015

V době totalitního komunistického režimu se soudruzi snažili církev zlikvidovat (tato jejich snaha jim zůstala jako dědictví, které se i dnes mnohdy zřetelně projevuje veřejně). Nedávno jsme si připomínali 65. výročí mohutné tvrdé agrese totalitního režimu proti řádům, která nese charakter „genocidy“ řádů. V noci komunistická bezpečnost, posilovaná policií a vojskem, přepadla všechny mužské kláštery a pod samopaly milicionářů bylo téměř 1800 řeholníků nahnáno na korby vozů a odvezeno do koncentračních táborů, kde byli hlídáni jako nějací zločinci. Rok na to komunisté zlikvidovali i ženské řády...

Genocida církve pokračovala likvidací biskupů, katolické inteligence, seminářů a ostatních škol, tisku a dalších institucí církve. Mnoho kněží prošlo kriminály, mnozí tam ztratili zdraví. To byly velmi silné projevy ideologie nenávisti, kterou jsme všichni zakoušeli. A nejen oficiální představitelé církve, ale i mnozí aktivní laici. Cílem komunistů bylo zničit společenství, jednotu církve, poněvadž si ďábelsky uvědomovali, že v tom je síla církve...

Bohužel tento plevel společnosti nechali politici bujet jako vředy i po pádu režimu a jejich hnis se rozlévá do společnosti.

40 let útlaku církví zůstává slavnou etapou našich dějin, jak dokumentuje „martyrologium“ shromážděné dr. Janem Stříbrným podle inspirace svatého papeže Jana Pavla II., při jeho návštěvě v Československu v r. 1990. Je otázkou cti, abychom si tuto slavnou stránku, tyto hrdiny naší moderní historie připomínali. A tito mučedníci neumírali jen pro víru a církev, ale i za společnost, za její svobodu, za důstojnost člověka, která byla v tom úsilí o genocidu církve tolik pošlapána.

Svatý papež Jan Pavel to tehdy připomněl při svém projevu na pražském Hradě: „Dnes bych chtěl vyslovit obdiv a poděkování všem, kdo za cenu nemalých obětí přispěli k tomu, aby byl v srdci Evropy přemožen jeden z nejhanebnějších pokusů uloupit člověku svobodu...“

Myslím, že bychom neměli zapomínat na tyto oběti našich bratří a sester, kteří statečně pokládali své životy za naši lepší budoucnost. A jistě i společnost by si měla uvědomovat tento veliký vklad značné části společnosti, církve, do naší budoucnosti. Zničené životy tolika mučedníků nelze vrátit. Mnozí otráveni ideologií nenávisti spíše vyčítají církvi, že žádá nápravu i dalších kriminálních činů totalitního režimu, který jí v plánu likvidace odebral materiální základ existence. Tak vlastně chtějí bránit tyto kriminální činy minulého režimu, aniž si uvědomují, že se ztotožňují s tímto bezprávím.

Když si budeme brzo připomínat výročí konce 2. světové války, vedené nacismem, který byl založen na stejném principu jako komunismus – na nenávisti vůči člověku a jeho důstojnosti – je třeba se poučit, že princip nenávisti nemůže být základem žádného společenství, žádné lidské pospolitosti, protože identita člověka, to, co je v nás hluboko zakotveno, je láska, otevřený vztah ke druhému, zvláště k těm, kteří nejvíce potřebují pomoci, jak to v současnosti na světové úrovni tolik zdůrazňuje současný papež František...

kardinál Miloslav Vlk


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka