Papežův vánoční projev 2014

„Tradiční vánoční projev“ papeže Františka /jak on sám své slovo nazývá/ pronesený k představitelům Římské kurie, to znamená k představitelům hlavních církevních úřadů /kongregací, rad, tribunálů, komisí a dalších/, vzbudil mimořádnou pozornost v tolika médiích. Když se podíváme na webové stránky Svatého stolce, najdeme u každého papeže v seznamu jeho projevů vždy vánoční projev, pronesený buď ke všem křesťanům a  celému světu nebo jen k vybrané skupině věřících či ke kurii. Proto papež v úvodu svého projevu mluví o „tradičním vánočním projevu“.

Jeho projevy obvykle vzbuzují velkou pozornost, ale tento – můžeme říci – vzbudil mimořádnou pozornost, i když to byl – jak je zvykem – „obvyklý vánoční pozdrav“, pronesený tentokrát před kurií jako vánoční přání a poděkování všem papežovým spolupracovníkům a pracovníkům vatikánských úřadů, které řídí celou církev, a jejich blízkým.

Je překvapující, že mnohá naše média pojala projev opravdu „mediálně“, ve smyslu „dobrá zpráva – žádná zpráva“ a soustředila se  na referování o papežově „kritice římské kurie“ /např. náš Radiožurnál 23.12.2014, odpolední zprávy/. Někteří mluví „o celé řadě konkrétních vyjádření, která mají směřovat k reformě římské kurie“. „Tento projev směřoval i vůči bývalým největším představitelům vatikánské kurie“ /Šebek/. Je to klasická ukázka, jak média či jiní, kteří píší o životě církve, jejímu životu opravdu nerozumějí, zvláště pak stylu a akcentům tohoto papeže ještě méně. Z mediálních zpráv je zcela patrné, že si mnozí celý papežův projev a zvláště jeho úvodní pasáže pozorně vůbec nepřečetli. Nejvíce pochopení projevu ukázal Katolický týdeník svými velice dobrými komentáři.

U ostatních medií je také patrné, že si nikdo z jejich redaktorů nevšiml, jak oficiální stránky Vatikánu nadepsaly tento projev: „Vánoční přání římské kurii“. Jak je možné, že to, co projev skutečně byl –„vánočním přáním“ – a to, co o něm pochopila a říkala většina medií, se tak zásadně liší?  Media se chytla, jak jsou zvyklí, něčeho „negativního“: „papež kritizoval římskou kurii“. Už selský rozum se vzpírá domnívat se, že by tento papež známý svou citlivostí a ohleduplností k člověku použil vzácnou chvíli vánočního přání ve slavnostním prostředí „Sala Clementina“ k necitlivé kritice…?! A vlastní titul v oficiálním uveřejnění projevu zní: „Římská kurie je…mystické tělo Kristovo“. To je hlavní téma…

Všimněme si tedy, jak to ve skutečnosti je.  V první větě svého projevu papež říká: „Na konci adventu se setkáváme k tradičním pozdravům…“ a pokračuje: „...událost, že se Bůh stává člověkem, se neomezuje na to, aby nám něco dal nebo aby nám poslal nějaké poselství…, ale dává nám sebe… Je to setkání s Bohem… Slavnost světla…“ To je pro papeže základní výchozí pozice, obsah projevu, zcela odpovídající jeho stylu myšlení, daleko od „skutečností“, které media „pochopila“… V dalších větách papež sám charakterizuje svůj projev: „Především chci vám všem, spolupracovníci papeže, bratři a sestry, představitelé papeže rozsetí po světě, a všem vašim drahým, popřát požehnané Vánoce a šťastný nový rok… a toužím vám srdečně poděkovat za vaše každodenní nasazení ve službě Svatému stolci, církvi katolické, místním církvím /rozuměj “diecézím“/ a Petrovu nástupci…“ Papež chce spolu se všemi poděkovat těm, kdo ve své funkci skončili, a chce také poděkovat Bohu za uzavírající se rok: „za vše, co jsme prožili, a žádám za odpuštění nedostatků, které jsme zavinili… A pak vyslovuje větu, které by si měla média dobře všimnout a dobře komentovat… “Když vycházím od požadavku odpuštění, přál bych si, aby se toto naše setkání a úvahy, o které se chci s vámi rozdělit, staly pro nás všechny podkladem a pobídkou k opravdovému zpytování svědomí, abychom připravili svá srdce na vánoce…“ Z těchto slov je nade všechnu pochybnost jasné, oč papežovi jde: oslovuje a zve nás všechny, ne pouze kurii, k dobré přípravě na prožití vánočních svátků!

A tak snahy novinářů i historiků, kteří se za každou cenu chtějí držet téze, že papež kritizoval kurii, aktuální i tu předchozí, se mohou zdát povrchním přístupem k tak důležitému dokumentu, neomluvitelným nepochopením papežových myšlenek a vůbec jeho stylu myšlení…

Projev se ubírá běžnými papežovými myšlenkovými pochody a vizemi. Doporučil bych všem, kdo projev čtou a komentují, aby si na různých místech projevu všimli skutečného papežem vysloveného úmyslu, a aby si uvědomili, že nikde nepadá slovo „kritika“, nebo podobné napomínání, ale naopak v seznamu nemocí, hned v 1. bodě mluví o „sebekritice“.  Papežem vyslovených 15 bodů pro zpytování svědomí se nevztahuje pouze na kurii, ale na všechny, kdo jsou v církvi. On označil kurii jako „mystické tělo Kristovo„ v malém, to jest církev v malém. Také všichni ostatní tvoříme mystické tělo Kristovo a ty náměty pro zpytování svědomí se tedy vztahují na nás všechny, kteří toto mystické společenství církve tvoří, nejen na ty zodpovědné…

Všimněme si, že papež nevybočuje z linie vánočního přání. Neříká jen obvyklé fráze, ale má – jak je to v jeho stylu běžné – vysoké požadavky na ty, ke kterým mluví.

Presentuje jim – a to je základní a hlavní obsah jeho projevu - svou duchovní představu o životě každého zodpovědného i každého pracovníka kurie.  Říká výslovně: „Když jsem přemýšlel o tomto našem setkání, přišel mi na mysl „obraz církve jako mystického těla Kristova“. A připomíná encykliku „Mystici corporis“ Pia XII. z roku 1943 o církvi jako mystickém těle Kristově. A hned zmiňuje i II. vatikánský koncil, který je v podstatě o církvi jako o společenství s Kristem. A těmato očima se dívá na kurii, kterou má shromážděnou před sebou: „Je krásné myslet na Římskou kurii jako na malý model církve, jako „tělo“, které se denně snaží být více harmonické a více sjednocené v sobě a s Kristem“. To není žádný kritický tón!

 A papež se také sám počítá k tomuto společenství. V řadě výrazů říká „společně s vámi“ nebo „to platí pro nás všechny“. Tedy svůj projev nechápe jako nějaký návod či směrnici pro administrativní reformu kurie, ale vyzývá, aby všichni zpytovali svědomí, jestli jejich život odpovídá ideálům, které Kristus dal své církvi. Čili papež žádá duchovní reformu, ke které je – zvláště před velkými svátky – znovu a znovu zván každý křesťan. Tento krok je pro papeže základem každé jiné reformy… Nemluví o kritice, ale v prvním bodě „seznamu nemocí a pokušení“ křesťanova života, který má být pomůckou k přípravě na vánoce, mluví „o sebekritice“, to jest o zpytování svědomí před přijetím svátosti smíření. Zve ke konverzi… A v té souvislosti mluví o tom, jak má po duchovní stránce vypadat život každého člena kurie: modlitba, četba Písma, svátosti. To je pro papeže předpoklad obnovy kurie. To odpovídá přesně papežovu stylu myšlení. Kdo tyto skutečnosti nechápe, nerozumí vůbec papežovu projevu a jeho způsobu myšlení, a proto překrucuje z neznalosti – snad i bez zlého úmyslu – tyto základní věci. Tedy ne papež hrozící se zdviženým ukazováčkem, ale papež, který se staví na stejnou rovinu s partnerem svého dialogu, a svou láskou a pochopením zve k vykročení na další, novou cestu… Říká konkrétně, že kurie, jako „každé jiné lidské společenství, je vystavena nemocem. A proto bych chtěl zmínit /říká to jemně/ některé z těchto „možných kuriálních nemocí…“ A v každém z těch 15 bodů nejen „zmiňuje“ tu „nemoc“, ale většinou ukazuje i její důsledky a způsob jejího překonání… „V tomto vánočním období a po celý čas naší služby a našeho života jsme povoláni žít podle pravdy v lásce“… A hlavně – aby nebyla mýlka, že jde jen o kurii, papež na závěr dodává: „Bratři, takové nemoci a taková pokušení jsou přirozeně nebezpečím pro každého křesťana a pro každou kurii, komunitu, kongregaci, farnost, církevní hnutí, a mohou působit jak na úrovni individuální, tak i komunitní“. Tedy aby bylo jasno!  Bylo by tedy velmi dobře, kdyby se těchto 15 bodů stalo součástí našich zpovědních zrcadel…

A také prosím, aby si novináři znovu lépe přečetli papežův projev, aby o něm mohli pravdivě referovat…

To je tedy celé „nezvykle kritické vystoupení a vyjmenování chyb, které dělají představitelé církví“ /ČTK/ , to je celá ta papežova „kritika římské kurie“!

Kardinál Miloslav Vlk