Volby, volby, volby...

Když se v tento předvolební čas procházíme nebo projíždíme Prahou, usmívají se na nás z každého sloupu a z každého jiného prázdného místa usměvavé tváře tolika kandidátů a pod nimi úsměvné volební výkřiky. Kdyby jim člověk mohl věřit, pak by se Praha musela po volbách stát „rájem na pohled“.

Minulost každého voliče však poučuje: kolik takových volebních výkřiků a velikášských hesel jsme už viděli a slyšeli a situace se od voleb k volbám nelepší. Sliby zůstávají pouze lákadly pro voliče, kteří mají krátkou paměť. To je také hlavní důvod, proč mnozí voliči k volbám stále méně chodí, protože uvažují jednoduše: ta naše účast na volbách pro prospěch čtvrti nebo prostě celku není nic platná, stejně se nic nemění.

Velikášské a mnohdy naivní sliby nikoho nemohou přesvědčit. Mně například takové sliby spíše odrazují, protože jsou podezřelé a lze za nimi většinou až příliš silně vytušit snahu prostě získat post pro sebe. K tomu ještě leckde podvody s kandidátkami. Proto při volebním rozhodování je důležité, pokud je to možné, vidět za kandidátem jeho život, jeho serióznost, jeho zodpovědnost a nesobecký přístup k postům i jeho smysl pro společné zájmy, nejen snahu z postu pro sebe co nejvíce vyzískat.

Spíše ve mně budí důvěru, když někdo neužívá velkých slov a velkých slibů a když ho spíše reprezentuje jeho život a jeho práce: Třeba jako u nás na Praze 1, kde vidím takový typ v trojkoalici...

kardinál Miloslav Vlk