Přesun na obsah

Sociální demokraté proti restitucím u Evropské komise

24. 7. 2014

V uplynulých dnech se v Parlamentních listech a jiných mediích diskutovalo o plánu europoslance Jana Kellera požádat Evropskou komisi o přezkoumání oprávněnosti restitucí. Tento čin byl komentován jako zoufalý krok sociální demokracie zavděčit se voličům a ukázat, jak za své předvolební sliby bojují do poslední kapky krve...

Poslanec Jan Keller se zcela jasně opírá o diskusi ÚS o zákoně 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, konkrétně o odlišná stanoviska soudců Rychetského (nález sp.zn. Pl. ÚS 10/13, str. 120), Fenyka (tamtéž str. 126-130), Güttlera (str. 131) a Musila (str. 135). Většina pléna ÚS se tehdy ale s těmito odlišnými stanovisky a názory neztotožnila. Jejich odmítnutí je zdůvodněno na str.109 až 111, body 333-336 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 10/13.

Na začátku i zde stála myšlenka, zda by se neměly některé z těchto otázek předložit Soudnímu dvoru Evropské unie. Tedy Kellerova myšlenka není originální. Plénum však odmítlo tento názor a dokládá to argumenty, což Kellerovu podání chybí. Plénum zdůraznilo, že „majetkové vyrovnání mezi státem a církvemi spočívá na skutečnostech založených dlouho před vstupem do Evropské unie, přičemž systém přímého časově neomezeného státního financování církví zde byl do 31. 12. 2012 na základě zákona č. 218/1949 Sb., aniž by tato specifická, a v případě majetkového vyrovnání jednorázová otázka byla předmětem regulace evropským právem, popř. aby byla dokonce zpochybňována z hlediska konformity se závazky, jež pak vyplývají z členství České republiky v Evropské unii. Vnitrostátní právní postavení církví je regulováno zvláštním zákonem č. 3/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů”. Z tohoto hlediska se tedy účinky restitučního zákona ve spojení s účelovým omezením, které představuje výše citovaný zákon o církvích a náboženských společnostech “zcela míjejí s účelem regulace veřejných podpor podle evropského práva.”

J. Keller se však ve své žádosti s těmito argumenty vyslovené v ÚS nikterak nevypořádává, takže jsou oprávněné kritiky, které zazněly, že je to jen pokračující “divadýlko” pro mlžení před voliči, že strana plní své předvolební sliby a že “dělá, co může”.

Ve svém podání, které je značně vágní, se Keller nezabývá otázkou, jestli restituce “ano” nebo “ne”, ale hledá “chyby” na restitučním procesu, např., “že je při tom církvím poskytována řada výhod”, a tak zpochybňuje zákon 428/2012 Sb.

Při této příležitosti, když se jde k Evropské komisi, je dobré připomenout, jak se v této oblasti EU v minulosti vyslovila. Dne 14. 12. 1995 vydal Evropský parlament Výzvu, adresovanou členským a kandidátským zemím EU, aby navrátily konfiskovaný židovský majetek. V čl. 17 se tu připomíná nutnost restitucí také církevního majetku (bod g – všeobecně): „...ve státech, které byly pod komunistickým režimem, byl odňat majetek také mnohým jiným osobám nejrůznějšího původu, společnostem a náboženským společnostem, stejně jako mnoha organizacím a především křesťanským církvím.“ V bodu g – 4 uvedeného článku se říká: „...dále se tu vybízejí všechny státy střední a východní Evropy, které ještě nerealizovaly právní předpisy, aby veškerý majetek, který byl ukraden komunisty, nacisty nebo jejich komplici, byl vrácen jejich právoplatným vlastníkům“ (srov. Přehled jednání mezi státem a církví v l. 1990-2000, www.kardinal.cz)

Myslím, že je dobré připomenout tento postoj EU k restitucím, protože žádná česká vláda tuto výzvu nikterak nezveřejnila, spíše ji zatajovala.

Pan Keller sice upřesňuje svou žádost: “abych zjistil, zda jsou církevní restituce v té podobě, v jaké k nim došlo, v souladu s evropským právem.” Mluví o otázce shody s pravidly “přípustné státní podpory” církvím, za čímž se zřejmě skrývá myšlenka, kterou hlásají komunisti a jiní, že totiž církvím ten majetek nepatřil, že ho jen spravovaly a že je to tedy “velký dar církvím”. (více na toto téma článek “Kdo to vypráví pohádky” z 19.6. 2014).

Pan europoslanec možná nepostřehl, že většina soudců pléna Ústavního soudu ve shora uvedených bodech nálezu zdůraznila, že evropské právo obsahuje “jednak příkaz respektování zvláštního postavení církví a náboženských společností obecně, jednak s ohledem na zvláštnosti jejich vzájemného vztahu s konkrétním členským státem“.

A k tomu: v diskusích o církevním majetku je u sociálních demokratů patrné, že opravdu nechápou, co je církev a jaké je její postavení a funkce ve společnosti. Proto církevní komise pro jednání s vládou zdůrazňuje, že abychom se vyhnuli různým nedorozuměním, je zapotřebí nejprve spolu hovořit o modelu spolupráce církví a státu.

Mně se tento Kellerův krok líbí, protože si sociální demokracie zřejmě naběhne, když jí nestačily naše instituce. Na této vysoké politické rovině se patrně ukáží jejich snahy jako neopodstatněné a znovu bude zřejmé, že jejich dosavadní „hrátky“ byly malicherné a spíše emotivní, vedené nenávistí vůči církvi a nikoliv politickými a právními argumenty, jak se už několikrát ukázalo.

Již dříve se i v církevních kruzích objevily úvahy, jestli bychom v případě potřeby nešli s restitučními kauzami k Evropskému soudu. Ale doufali jsme, že to snad nebude potřeba. Mnohým se nezdálo vhodné žalovat stát na této rovině. Ale sociální demokraté nám tady prošlapávají cestu, když sami udělali tento krok. Při projednávání restituční kauzy na evropské rovině se doufám aspoň ukáže jasněji, jak Evropa vidí církve a jak si sociální demokraté mylně pletou církev s nějakým velkým podnikem. A bude také zřejmé, že ani nechápou dobře zákon o majetkovém vyrovnání, zvláště v části náhrad za nevydaný majetek, kde církve vyšla státu vstříc, že nežádá náhradu najednou.

Tak budeme bedlivě sledovat tento zápas sociálních demokratů s evropským právem.

kardinál Miloslav Vlk


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka