"Lázně Jitřenka přinášejí naději" - rozhovor z Třeboně

OZVĚNY LEDNOVÉ NÁVŠTĚVY MILOSLAVA KARDINÁLA VLKA V NAŠICH LÁZNÍCH

Lázně „Jitřenka“ přinášejí naději

V lednu letošního roku navštívil třeboňské lázně Aurora Miloslav kardinál Vlk, arcibiskup pražský a primas český. Při této vzácné příležitosti jsme ho požádali o následující rozhovor.

Otče kardinále, daří se Vám odpočinout si zcela od práce anebo jste povinován pracovat i zde v lázních?

Povinován pracovat určitě nejsem, protože jsem tady na léčebné kúře, ale i na odpočinku. Každý máme právo na odpočinek a ten vyžaduje, abychom se snažili od práce odpoutat. Já se o to snažím, ale nedaří se mi to úplně. Bohužel mám sebou notebook a tak mám pokušení dívat se, co je nového u mě na stole v počítači a sledovat trochu dění. I když si myslím, že takto ten odpočinek ani moc neruším.

Jako „mediální hvězda“ jste znám spíše v ornátu, mitře a s berlou. Poznávají Vás na kolonádě „Vaše ovečky“, i když jste zde jen v civilu?

Samozřejmě, že nejvíce jsem znám přes televizi v liturgickém oblečení. Ale mnoho lidí mě zná právě takto i z různých poutí, například z Velehradu nebo ze Staré Boleslavi, kde bývá velké množství lidí. Setkávám se tady z řadou lidí, kteří mě oslovují nebo z jejich úsměvů a reakce vidím, že mě znají. Někteří přijdou a řeknou „Já jsem z Berouna“ a „Já jsem z Moravy“ a podobně. Já samozřejmě v lázních nemám v úmyslu zapřádat velké hovory, protože to by bylo trošku, řekl bych, donekonečna. Takže se jen pozdravíme nebo vyměníme pár slov. Člověk v této pozici se jen tak lehko nemůže skrýt zrakům ostatních. Ale s tím se už člověk musí smířit.

V tento moment se zeptám, má vůbec kněz právo odpočinout si od lidí?

Já bych řekl, že má povinnost si odpočinout od lidí, protože řádný odpočinek znamená vlastně se z této práce jaksi vzdálit, poodejít. A jelikož jeho práce je život s lidmi, patří k jeho řádné dovolené nebo odpočinku, aby byl třeba sám, šel na hory nebo byl v úzkém kruhu přátel. A znovu zdůrazňuji, že má nejen právo, ale i povinnost. Člověk má povinnost pečovat o „bratra osla“, jak říkáme svému tělu. Aby pak byl v té práci fit, tak je zapotřebí, aby odpočíval.

Když jsem u práce kněze, v nedávném průzkumu se povolání kněze umístilo v hodnocení prestižnosti druhé od konce, za ním byla už jen uklízečka. Přitom kněz obětuje své práci vše, včetně svého soukromí a vlastně obětuje i svou vlastní rodinu, které se vzdává. Čím si pak ale tento nevděk vysvětlujete?

Je asi řada důvodů a pochopitelný důvod je sekularizace naší společnosti, to znamená „zesvětštění“ nebo ještě jinak, ta společnost je víceméně „horizontální“. Starosti tohoto světa mají v životě sekularizovaného člověka větší místo než hodnoty duchovní, které tvoří „vertikálu“, aby člověk nebyl pouze přízemní. A když k tomu při-počteme, že máme za sebou čtyřicet let komunismu, který dělal v této oblasti řádný „výplach mozků“ tak se nemůžeme divit ani té střední a vůbec té nejmladší generaci, že nemá cit právě pro ty duchovní hodnoty a pro jejich nositele. Ale kněz nejde za tím, aby měl popularitu, nejde za tím, aby se lidem líbil, aby jeho služba uspěla v konkurenci s ostatními profesemi. Jeho úkol a poslání je, aby naplňoval svůj životní úkol, který mu byl svěřen Bohem. Tohle je základní motiv jeho práce, života. Práce a život kněze jsou spojeny a prolínají se. Jestliže jde touto cestou a takto naplňuje své poslání, tak má i vnitřní uspokojení, i když na žebříčku hodnocení je třeba na tom posledním místě. Ostatně Kristus vyvolil to, co je slabé, aby zahanbil to, co je silné. Toto není jenom slogan, který se mi teď hodí, ale je to základní postoj člověka evangelia. Jestliže kněz dobře žije své povolání z evangelia, může ho trochu mrzet, že ta služba není akceptována. Ale jestliže je nedělá vyloženě jen kvůli lidem, ale kvůli Bohu, tak si myslím, že i to poslední nebo předposlední místo je akceptovatelné.

Z jižních Čech pocházíte, dlouho jste zde jako kněz a později i jako biskup působil. Jak na Vás po letech pobyt na jihu Čech působí? Jak ho vnímáte?

V Třeboni jsem v minulosti krátce žil, mohu tak alespoň trochu srovnávat. Základní věc, kterou si uvědomuji, je krása jižních Čech. Když jsem odcházel jako biskup z Českých Budějovic do Prahy, tak jsem říkal: „Moje srdce zůstává v jižních Čechách a jižní Čechy si v srdci nesu s sebou“. Rád se tedy do jižních Čech vracím a také tento pobyt, tato příležitost, i to krásné počasí zde po několik dnů, to vědomí krásy jižních Čech ve mně tento pocit posiluje. Z pokoje, kde bydlím, mám nádherný výhled na Novohradské hory. Když pak slunce vychází, mám „Svět“ před sebou, před ním ranní louku pokrytou mrazíkem, někdy než slunce vyjde, tak obzor třeba zrudne, to je prostě nádhera. Já si často rozhrnu žaluzie, sedím před oknema modlím se, protože ta krása je inspirující a silněji než jindy si uvědomuji, jak je ten náš „svět“ krásný.

Zmínil jste se, že jste v Třeboni žil. Můžete toto své dřívější působení více přiblížit?

V dubnu 1960, kdy jsem absolvoval filozofickou fakultu, jsem se stal archivářem a byl jsem určen do Třeboně. Ale ne do světoznámého státního archivu, ale do okresního archivu, který tehdy ještě existoval. Až potom v červnu ho, pak jsem přešel do okresního archivu v Jindřichově Hradci. Ale tehdy tady lázně nebyly tak rozvinuté ani známé, nebyla samozřejmě ani Aurora. Třeboni po kulturní stránce vévodil státní archiv. To byla taková nejdůležitější, nejsilnější instituce s obrovskou tradicí. Ten archiv reprezentoval v podstatě nejen Třeboň, ale i celý jihočeský kraj. Takhle já jsem vnímal Třeboň a ten pobyt tehdy byl pro mě velice pěkný a já jsem byl tady velmi rád. Samozřejmě dnes je ta situace trochu jiná. Třeboň, to jsou především lázně. Takže já nyní řekl bych, nově objevuji Třeboň.

Jste zde proto, abyste svému tělu dopřál odpočinek a nabral nové síly. Přikládáte však tomuto času i nějaký vnitřní, duchovnější rozměr?

Ano, nejen přikládám, ale také to zažívám. Čtu nyní jednu knihu o pouštních otcích v Egyptě ze 4. století a velice cítím, že když člověk odejde z toho zasazení a kontextu své práce, z těch vazeb, které tam má, tak najednou se mu vytváří prostor. Prostor pro věci duchovní. Takže se člověk může zabývat nejen svým tělem, ale také nitrem. A jak jsem četl v jednom z čísel Lázně Aurora INFO, jeden článek o tom hovoří. Nejen obnova fyzických tělesných sil, ale i duševních. A člověk je tělo a duše, to se nedá rozdělovat. Takže tento pobyt také slouží, řekl bych, právě k odpočinku duše. A to je důležité.

Zvolím-li řeč Vaší profese, potom děkuji za bohatou „zpověď“ a pokud bych ještě laskavě mohl požádat o Vaše „požehnání“ lázním Aurora, co by obsahovalo?

Především chci vyprošovat, aby lázně Aurora byly hodny svého jména. To je totiž z latinského nebo spíše z řeckého slova, označující „Jitřenku“, hvězdu jitřní, hvězdu ranní, která ohlašuje příchod nového dne, příchod slunce. Když to řeknu ještě jinými slovy, aby lázně Aurora byly pro návštěvníky nositelem nové naděje, jak v té oblasti fyzického zdraví, tak v té oblasti druhé, v oblasti duchovní.

A druhé přání nebo druhé požehnání by bylo pro zaměstnance. Vždyť oni se tak pečlivě starají o hosty lázní. Zde bych parafrázoval jednu Kristovu větu z evangelia: Co jste udělali jednomu z mých bratří a sester nejmenších a nejposlednějších a potřebných a chudých a nemocných, to jste udělali mě. Takže ta jejich práce a jejich péče je nejen záležitost profesionální, ale já bych to viděl také i jako určitou činnost duchovní, jako službu druhému. A když se k tomu přidá i kus laskavosti a kus lásky, tak je to perfektní. A já bych přál, aby si to ti, kteří zde pečují o zdraví, uvědomovali ještě více a aby jim ti, kteří jsou předmětem jejich péče, byli vděční.

Byl jste zde na svém léčebném pobytu poprvé. Bude Vás to lákat zpět?

Já jsem v lázních byl naposledy před 18 lety. To bylo poprvé a dosud naposled, kdy jsem použil dobrodiní lázní. Ale cítím tady, že bych to měl do svého života a do své péče o zdraví vážně zařadit. Já jsem sice o prázdninách 14 dnů někde v horách nebo u moře a v zimě alespoň týden na běžkách. Ale cítím tady při tomto pobytu, že by asi bylo vhodné doplnit tuto péči o zdraví také ještě alespoň krátkým pobytem v lázních. No, a jestliže tady jsou lázně „Jitřenka“, které přinášejí naději, tak samozřejmě ta „Jitřenka“ člověka láká.

Děkuji za rozhovor.

Připravil Michael Ehrlich  - (redakčně kráceno)

Foto: Lázně Aurora