Přesun na obsah

Apoštolská konstituce o volbě nové hlavy církve

26. 2. 2013

Informace z konstituce Jana Pavla II. Universi Dominici Gregis ze dne 22. 2. 1996, ze svátku Stolce (katedry) svatého Petra, která stanovuje předpisy pro případ úmrtí papeže nebo jeho abdikace (viz čl. 75), jeho pohřbu a o všem, co souvisí se změnou v čele katolické církve:

Název je vzat (jak to u papežských dokumentů bývá) z latinských slov první věty dokumentu, která začíná „Nejvyšší pastýř všeobecného stádce Pánova“. Dokument je veřejný, lze ho nalézt na webové stránce Vatikánu i v různých jazykových mutacích, v němčině, v angličtině atd.

Konstituce je forma dokumentu, která se užívá pro stanovení určitých závažných právních, kanonických předpisů pro určitou oblast života v církvi. (Podobně jako encykliky nebo motu proprio a další jsou dokumenty pro jiné případy).

Konstituce má dvě části. První je nadepsána „Uvolněný Apoštolský stolec“. Má pět kapitol: 1. pravomoci kardinálského kolegia během období sede vacante (namísto tohoto latinského označení je lépe užívat zčeštěný výraz „období sedisvakance“). 2. Shromáždění kardinálů (text užívá slovo „congregatio“) při přípravě volby papeže. 3. O některých úřadech v tomto období. 4. Pravomoci vatikánských kuriálních úřadů v tomto období. 5. Pohřeb papeže.

Druhá část „Volba papeže“. 1. Volitelé. 2. Místo volby a které osoby jsou do konkláve připuštěny z důvodu jejich služby. 3. Počátek volby. 4. Zachování tajemství o všem, co souvisí s volbou. 5. Průběh volby. 6. Co je nutno zachovat nebo čemu se vyhnout při volbě. 7. Přijetí volby, vyhlášení a začátek služby nového papeže.

Z tohoto obsahu je patrné, jak je vše přesně stanovené, a nic není ponecháno náhodě. Bohužel někteří novináři ani tento prostý přehled kapitol neznají, a proto jsou jejich zprávy někdy mimo realitu, založené jen na dohadech, i když pár kliknutími lze snadno zjistit skutečnost. V úvodu píše Jan Pavel II., co ho vedlo k přípravě tohoto dokumentu, že navazuje na tisícileté zvyklosti (např. konkláve), vypočítává právní dokumenty, na které přímo navazuje, připomíná ustanovení Pavla VI. o věku volitelů a zmiňuje, co pokládal za nutné změnit, například zrušit volbu aklamací.

Z první části nás může zajímat hned 1. a 2. kap. Pravomoci kardinálského kolegia, které je svoláno hned od začátku sedisvakance, ať způsobenou smrtí papeže nebo abdikací. V této době kardinálové řídí církev. Při svých shromážděních řeší především závažnější otázky, které před církví stojí. Jejich shromáždění se nazývají „generální kongregace“. Konají se denně za předsednictví děkana kardinálského kolegia. Tentokrát je to kard. Angelo Sodano, bývalý státní sekretář. Nesmějí rozhodnout nic ve věcech, které patří papežovi. Kardinálům je rozdána výše jmenovaná konstituce, kterou čtou, studují, diskutují, mohou klást k ní otázky. Pak společně skládají přísahu, že ji budou svědomitě zachovávat. Pokud se scházejí po smrti papeže, hovoří o otázkách jeho pohřbu. Stanoví se začátek konkláve. Jsou vybráni dva teologové, kteří přednesou úvahu o aktuálním stavu církve. Zničí se pastýřský pečetní prsten a oficiální razítko.

Kap. 4. Smrtí papeže končí státní sekretář svou funkci (kardinál Bertone) a vedoucí (prefekti) všech kongregací, což jsou jakási ministerstva vatikánské kurie.

Druhá část, kap. 1. Volitelé, to jsou všichni kardinálové, kteří v den začátku konkláve nedokončili 80. rok života. Zakazuje se přítomnost jakékoliv církevní a zvláště civilní osoby při volbě a jakékoliv ovlivňování a lobby církevní i světské moci na průběh volby.

Ve 2. kap. této části se stanoví, že konkláve se má konat ve Vatikánu, v Sixtinské kapli, že kardinálové mají bydlet v pensionu Santa Marta ve Vatikáně. Na cestě ze sv. Marty do Sixtinské kaple s nimi nikdo nesmí mluvit. Volitelům je zakázán jakýkoliv styk s veřejností, písemný, či telefonicky a vůbec jakýmkoliv prostředkem komunikace. V papežské sakristii Sixtinské kaple mohou být přítomni papežský ceremonář a dva řeholníci pro různé služby.

Kap. 3. popisuje začátek volby. V dopoledních hodinách prvního dne se všichni volitelé shromáždí v chrámu sv. Petra na slavnostní mši za dobrou volbu papeže, odpoledne se shromáždí v Apoštolském paláci v Capella Paolina a odtud se odeberou průvodem, všichni slavnostně oblečeni, za zpěvu hymnu k Duchu svatému - Veni Creator do Sixtinské kaple, kde kardinálové zaujmou svá místa podle předem určeného pořádku stanovená. Přítomni jsou volitelé, papežský ceremonář a teolog, který bude mít meditaci před volbou. Volba nesmí být přenášena ani tajně nahrávána. Prvním úkonem zde je slavnostní přísaha, kterou čte děkan kardinálského sboru, pak jdou všichni za sebou ke stolu v přední části kaple, kde je vystaven evangeliář a každý se dotkne a pronese předepsanou větu osobní přísahy. Ceremonář poté pronese větu „Extra omnes“, což znamená – ať se vzdálí všichni, kdo nemají právo být uvnitř. Poté teolog určený k projevu vyzve volitele, „aby měli před očima jen Boha“. Znovu jim připomíná povinnost zachovat mlčení a vše, co je v konstituci. Ve svém projevu většinou zdůrazňuje teologické a evangelní motivy uvažování a postojů při volbě. Po projevu odejdou ještě poslední „extra“, tj. teolog a papežský ceremonář. A volba je připravena...

Celá 4. kapitola je o zachování tajemství, které se týká všech skutečností z přípravy i průběhu volby. Pokud by ho některý volitel porušil, hrozí mu trest exkomunikace vyhrazený papeži. V Sixtinské kapli musí být zajištěno, že tam nejsou jakékoliv prostředky odposlouchávání či přenášení jakýchkoliv zpráv. Zákaz jakékoliv komunikace s okolním světem, poslouchání radia, TV, ani sledování tisku. Zachováním tajemství jsou všichni vázáni nejen během volby, ale i po jejím skončení.

5. kap. se týká průběhu volby, který se tu popisuje velmi podrobně. První den odpoledne se koná 1 volba ostatní dny vždy dvě kola dopoledne i odpoledne. Forma volby je pouze skrutinium. Zvolen je, kdo dostal 2/3 hlasů přítomných kardinálů. Před začátkem volby asistenti rozdají každému voliteli dva až tři malé lístky s větou v latině: „Volím za nejvyššího pontifika“ a volitel napíše čitelně jedno jméno. Žádný podpis. Lísteček přeloží a postupně popořadě odcházejí v kapli ke stolu před oltářem, v ruce přeložený lísteček drží viditelně a vhodí do urny se slovy: „Ježíše Krista, který mě bude soudit, si beru za svědka, že svůj hlas dávám tomu, o kom jsem přesvědčen, že podle Boha má být zvolen“. Kolem stolu stojí tři skrutátoři. Když poslední kardinál vhodil lístek, první skrutátor protřepe urnou a začne počítat lístky, jestli je jich správný počet. Pokud by tomu tak nebylo, musely by se lístky hned spálit a volba by se musela opakovat. Pak následuje proces čtení hlasů. Jeden skrutátor rozbalí lístek, dá druhému, ten si přečte jméno a dá třetímu, který ho přečte nahlas. Pak se hlas zapíše do seznamu. Lístky se propíchnou a navlékají na šňůrku. Hlasovací lístky se pálí až po obou hlasováních. Po spočítání lístků přistoupí ještě revizoři a vše přepočítávají a kontrolují. Po každém volebním kole se pořídí zápis o výsledku hlasování s přehledem, kdo kolik dostal hlasů. Tento seznam se pak zapečetí a archivuje.

V této kapitole je stanoven i postup pro případ, že by se hlasování neúměrně protahovalo. Závěrečná věta stanoví, že stejný volební postup se užívá při abdikaci papeže, jako jsme toho svědky tentokrát.

6. kap. Co je nutno dodržovat: zákaz jakékoliv simonie, zákaz jednat o nástupci za života papeže, slibovat hlasy, nebo dělat soukromé porady, zákaz veškerých zásahů občanských autorit zvenku. 7. kapitola. Přijetí volby a vyhlášení. Poslední z kardinálů-jáhnů zavolá sekretáře kolegia a ceremonáře. Kardinál děkan se ptá zvoleného, zda volbu přijímá, a jak se chce jako papež jmenovat. Zapíše se o tom protokol. Kardinálové pak vzdávají hold novému papeži, vyjadřují úctu a poslušnost. První z kardinálů jáhnů oznamuje z balkonu baziliky uskutečněnou volbu a papež přijde pozdravit shromážděné a požehnat.

kardinál Miloslav Vlk


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka