Majetkové narovnání

Jestliže se dnes chápu tématu uvedeného v nadpisu, dělám to jako věřící křesťan a jako občan této země, nikoliv jako „funkcionář“ církve, protože jsem emeritním arcibiskupem a nemám oprávnění ani žádné pověření mluvit oficiálně za církev jako takovou.

Na těchto stránkách jsem svého času jako pražský arcibiskup psal často svá vyjádření, komentáře a četné polemiky k tématům, která se přímo či nepřímo týkaly církve nebo s ní nějak souvisela. To si lze ověřit ve vyhledávači na mých webových stránkách, např. pod klíčovými slovy „restituce“, „majetkové vyrovnání“, nebo i pod heslem „církev a stát“ či „odluka“… Jen pod těmito hesly se najde po r. 2003 asi 150 článků, ve kterých se aspoň částečně o některých z těchto témat zmiňuji. Domníval jsem se tehdy, že to má smysl…

V poslední době, kdy se hodně diskutovalo a psalo právě o majetkovém vyrovnání a jiných podobných tématech (například i o korupci ve společnosti) jsem se k těmto tématům nevyjadřoval, protože jsem se pohyboval většinou v cizině a sledoval jsem dané problémy spíše zpovzdálí. Veřejná diskuse i debaty v parlamentu dostávaly takový ráz, že jsem pokládal zcela pod svou úroveň se do takových debat zapojovat, protože se pracovalo tvrdošíjně s výmysly, nesmysly a nepravdami. Nebyly to seriózní debaty, v nichž by šlo o pravdu, ale spíše to byly – jak i sami někteří novináři konstatovali – politické účelové hrátky, kterými někteří i vládní politici a zvláště politické strany doslova předvolebně klamou lidi a hrají na jejich emoce. Na pravdu se málo kdo ohlíží. O tu diskutujícím většinou nejde. Spíše bezostyšně užívají hrubých lží. Když ale nyní sahá ČSSD k dryáčnickým metodám, jak ukazuje známý plakát a další jejich metody, musím pozvednout hlas jako křesťan i jako občan této země, kterému záleží na tom, abychom zůstali zemí, ve které se ctí právo, zakotvené v demokratické ústavě a respektují běžná demokratická pravidla, například rozhodnutí demokratických institucí.

Tady mě to nutí připomenout budoucím voličům, aby dobře sledovali, jak dnes politické strany mluví a jednají, protože ve volbách budeme rozhodovat o budoucnosti naší země. Já například nemohu volit takovou stranu, která jasně pošlapává demokratické principy, jako to dělá ČSSD. A podobně i některé další strany. Proto budu opět a opět pozvedat svůj hlas na obranu právního demokratického státu. I politici a novináři v cizině se často vyptávali na poměry u nás. Musel jsem se často před nimi za svou zemi stydět, když jsem jim líčil naši situaci.

Když ale lživá a nepravdivá kampaň pokračuje a dosahuje dryáčnického stylu a naopak když i oficiální představitelé církve pozvedají svůj hlas, chci se i sám za sebe po tolika svých výzvách uveřejněných za polední léta a po tolika průtazích a nesmyslných diskusích připojit k výzvě České biskupské konference, Ekumenické rady církví i Federace židovských obcí, aby tento dluh, který naše vlády mají, byl konečně podle výzvy Ústavního soudu splněn.

Je pozitivní, že i ze společnosti se z různých jejích oblastí pozvedají rozumné hlasy k vyřešení této trvalky. V těchto dnech jsou to hlasy různých umělců a kulturních pracovníků. Díky za to, že jsou schopni s odvahou vyzvat k rozumnému a pravdivému řešení.

Nebudu zde už znovu připomínat, že církve nebyly placeny ze státního rozpočtu, z peněz daňových poplatníků, ale že byly přes státní rozpočet placeny ze svého, z výnosů svého majetku, který stát držel ve své ruce. Jak ukazuje materiál zvláštní parlamentní komise, která zkoumala vládní návrh Topolánkovy vlády, zůstávají vlády dlužny více než 160 miliard, kdyby se jednalo o úplné vyrovnání. Církve nikdy takové vyrovnání nežádaly…

A druhá mylná věc: mnozí spojují majetkové vyrovnání s odlukou církve a státu. Tady připomínám i některým renomovaným politikům (Dienstbier, ČSSD), aby si lépe přečetli Ústavu, kde tato odluka je dávno zakotvena. Pouze vládami brzděné vyrovnání nedovolovalo dlouho uplatnit ji v praxi. A zároveň připomínám, že moderní model vztahu církve a státu už není separace, ale model kooperační…

Až bude blíže před volbami, připomenu voličům, aby dobře rozvažovali, kterým kandidátům šlo o pravdu a o dobro společnosti, a kdo naopak používal prázdné řeči a gesta, aby jimi obalamutil voliče, komu šlo jen o vlastní prospěch…

kardinál Miloslav Vlk