Přesun na obsah

Ohlédnutí za dalším slavením...

1. 6. 2012

Na tomto mém webu jsme pravidelně informovali o událostech kolem slavení mých narozenin. Zbývalo ještě navštívit farnosti, kde jsem působil – Lažiště u Prachatic a Rožmitál pod Třemšínem.

Byl to opravdu maraton, který jsem si já sám neplánoval, spíše to znamenalo být k dispozici druhým, přátelům, se kterými jsem šel kus cesty životem, se kterými jsme prožili krásné chvíle ve společenství a na ně jsme chtěli trochu zavzpomínat. Pro mnohé nebylo možné zúčastnit se velkých oficiálních slavení, při kterých by bylo obtížné se v klidu vrátit do společných let; proto návštěva v Lažišti a v Rožmitálu, ve dvou farnostech, ve kterých jsem v 70. letech jako farář sloužil. Setkání s věřícími, s nimiž jsme před lety spolu žili, pracovali a bojovali, bylo jedinečným jubilejním dárkem, pro obě strany. Navštívil jsem některé rodiny - krásné společenství, které jsme vybudovali, jakoby nestárlo. Z těch setkání jsme měli vzájemně radost, zvláště když mnozí zjišťovali, že si je pamatuji. A často do té atmosféry vstupovala i mladší generace, které rodiče byli schopni předat něco z toho, co jsme prožili my. Obě návštěvy se konaly v ovzduší svatodušních svátků.

V obou farnostech jsme slavili eucharistii. V Lažišti vybudovali na návsi velké podium, ze kterého bylo vidět na šumavské hory, na Bobík a Boubín. Po bohoslužbě jsme se při malé recepci mohli setkat a pohovořit.

V neděli o slavnosti Seslání Ducha svatého se v Rožmitále sešli věřící ze širšího okolí. Při slavnosti jsem uděloval svátost biřmování. Vzpomínali jsme na ty, kteří mezi tím odešli na věčnost. Inspirováni mou 13. komnatou vyslali s přáním za farnost, s košíčkem a dárky jednu farnici, děvče přestrojené za karkulku, doprovázené chlapcem, přestrojeným za myslivce…

Při pohoštění se pak hovořilo i o těžkých chvílích násilného rozloučení, když mi totalitní režim odebral státní souhlas k veřejnému výkonu duchovní služby a já jsem musel odejít z farnosti. Vzpomínali jsme na delegace, které tehdy z Rožmitálu jezdily s velkou odvahou na ministerstvo kultury. Já jsem jim vyprávěl, co bylo o těchto jejich intervencích napsáno ve spisech StB, které jsem získal. Celé naše setkání proběhlo v radostné atmosféře, s touhou setkat se brzy při nějaké příležitosti znova.

Mimořádnou radost mi při příležitosti mých osmdesátin připravila Katolická teologická fakulta UK sympoziem na koncilní témata, která mi vždycky mimořádně ležela na srdci a o kterých jsem znovu a znovu až do omrzení mluvil, jako Dei Verbum, Verbum Domini nebo SC 7 a další. Témata byla přednášena s lehkostí, teologickou erudicí a mnohdy bylo humorně komentováno spojení s mou osobou. Doc. Opatrný, který byl jedním z hlavních organizátorů sympozia, pak pohovořil o některých aspektech mé pastorační činnosti v oněch 20 letech. Bylo to pro mne velké povzbuzení, poněvadž někdy mohou člověka přepadat různé pochybnosti a nejistoty v pohledu na své vlastní působení. Toto sympozium bylo jedním z největších dárků k mým osmdesátinám.

Při této příležitosti přišel na závěr sympozia také rektor Univerzity prof. Václav Hampl a jménem univerzity mi předal zlatou medaily UK spojenou s velkým latinským „laudatio“, v němž se vzpomíná řada mých domácích i zahraničních aktivit…

Během těchto slavení jsem pochopil, jak takováto příležitost může být ke slávě Boží, ke společnému děkování, ke vzájemné radosti. Uvědomil jsem si při tom velikost duchovního otcovství, když mnozí hovořili o tom, jak jsem jim jako kněz pomohl v jejich životě, když citovali, jakou orientaci jsem jim před desítkami let v jejich někdy těžké situaci poskytl. Při tom jsem si uvědomoval, kolik darů mi Bůh dal, abych je dával dál. Ať je Pán pochválen!

Kardinál Miloslav Vlk


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka