Přesun na obsah

Můj Svatý týden 2012

10. 4. 2012

I letos jsem prožil vrcholný čas křesťanského liturgického roku na cestách… V týdnu před Květnou nedělí jsem přicestoval do Grottaferraty u Říma, kde sídlí mnoho institucí a center Hnutí fokoláre a také centrum větve biskupů, přátel Díla Mariina, kde obvykle pobývám, když jsem v Římě. Tam se setkávám často s biskupy z hnutí, když přijíždějí do Říma. Je to kousek od konečné stanice metra Anagnina. V sousedství je tu světové centrum Díla Mariina, Rocca di Papa, kde je pohřbena zakladatelka hnutí Chiara Lubichová a jeho spoluzakladatel, známý filosof, duchovní spisovatel a italský katolický parlamentář Igino Giordani. Přicházejí sem členové hnutí z celého Díla Mariina navštívit hrob své zakladatelky. Její dům je zachován tak, jak byl za jejího života. Je tu také „Centrum Chiara Lubichová“, kde se uchovává její písemné i hmotné dědictví: spisy, video- a audionahrávky i ostatní dokumentace.

V nedalekém Castel Gandolfu je velké Centrum Mariapoli, vybudované z někdejší velké audienční síně při letním sídle papežů. Hnutí ji přebudovalo na ústřední centrum, kde se konají nepřetržitě různá setkání, kongresy, symposia a scházejí se tu lidé z Díla Mariina z celého světa na nejrůznějších formačních setkáních. Největší z několika sálů může pojmout až 3 tisíce účastníků.

Svatý týden jsem zahájil cestou do Cařihradu, do „druhého Říma“, abych tam navštívil ve Fanaru, v „pravoslavném Vatikánu“, Patriarchu Bartoloměje, se kterým mě z minulosti pojí přátelské vztahy, vzniklé při příležitosti různých setkání ve společenství se skupinami biskupů i při setkáních osobních. Patriarchovi jsem nesl písemné pozvání České biskupské konference k účasti na oslavách cyrilometodějského jubilea v příštím roce. Patriarcha přislíbil odpovědět po poradě se svým „svatým synodem“.

Při té příležitosti jsem ho také požádal o vyslání reprezentanta pravoslavné církve na ekumenické setkání biskupů, které se bude konat v Káhiře v září letošního roku. V rámci této cesty jsem se také setkal s oběma cařihradskými fokoláre, ženským i mužským, a strávili jsme spolu dva pěkné večery.

Po návratu do Říma mě čekala účast na předání „požehnaného“ plzeňského piva Prazdroj Svatému otci, prostřednictvím státního sekretáře kardinála Bertoneho v úřadě státního sekretariátu s reprezentační účastí na tomto aktu.

A pak už po těchto rušných dnech začalo slavení Zeleného čtvrtku a celého velikonočního tridua. Missa chrismatis se konala ve svatopetrské basilice, ustanovení eucharistie v papežově římské katedrále v Lateránské basilice, obřady Velkého pátku opět v bazilice Svatého Petra a večerní křížová cesta v Kolosseu. Velikonoční vigilie opět ve světovém centru katolické církve, ve svatopetrské bazilice. Mnozí z vás jste měli možnost přímé účasti prostřednictvím televize Noe.

V loňském roce jsem měl možnost prožít Velikonoce v Jeruzalémě, letos v Římě. Účast na jednotlivých obřadech byla mimořádná. Svatopetrská i lateránská bazilika byly vždy úplně plné. Účast byla na vstupenky, poněvadž neorganizovaný příval turistů, kterých byla v Římě u příležitosti Velikonoc velká spousta, by zaplnil neúnosně všechny prostory a nepřispělo by to k důstojnému průběhu těchto největších křesťanských liturgických svátků v roce.

Pro mne bylo slavení se Svatým otcem a s tolika věřícími z mnoha končin světa velkým zážitkem. Bylo to ponoření do moře katolicity. Nejen proto, že jsem neměl žádné zvláštní povinnosti a úkoly, jedině být připraven a pozorně účasten, ale i proto, že se tato vrcholná liturgie konala v nádherných prostorách, kudy šly dějiny křesťanstva: v podzemí pohřbeni papežové různých dob (mezi nimi i náš kardinál Josef Beran), v různých oltářích v prostoru baziliky papežové minulého století, obrazy připomínající mnoho světců církve (i naše národní světce), takže jsme slavili i ve spojení s liturgií nebeskou. Liturgie byla dobře připravena a organizována, takže byla i po této vnější stránce krásná a disponovala k vhodnému vnitřnímu postoji.

Na obřadech byli přítomní vatikánští diplomaté, zástupci mnoha států. V nich tu byly přítomny nejrůznější národy světa.

Bylo velmi milé vidět, že ostatní účastníci byli v drtivé většině mladší lidé. Mezi nimi i hodně řeholních sester. Po bohoslužbě jsem se setkával s mnoha věřícími z Čech, Moravy, Slovenska i dalších zemí.

Bylo krásné zažít kolem papeže tolik jáhnů, kněží, na Misse chrismatis bylo účastno asi 1500 kněží, zhruba asi 50 biskupů a 40 kardinálů. Opravdu, boží lid shromážděný ke slavení velkých božích tajemství. Akolytské funkce tu konali seminaristé různých kolejí, také bohoslovci z Nepomucena.

Při Misse chrismatis jsem zažil obnovu kněžských slibů jako jeden z řady těch, kteří tu stáli před papežem a obnovovali svou věrnost…

Oleje ke svěcení přinášeli ve velkých džbánech jáhni a za nimi na malém vozíku vezli ještě další velký džbán oleje. Jej spolu s jáhny doprovázeli a vezli ti laici, kterých se ten olej týkal: olej nemocných obklopovali nemocní, olej katechumenů mladí katechumeni a křižmo zřejmě budoucí biřmovanci…Krásné znamení…

Večerní mši svaté ustanovení eucharistie a mytí nohou 12 kněžím slavil papež při naprosto zaplněné lateránské bazilice. Stál tu u oltáře ve své katedrále jako biskup římský.

Liturgie Velkého pátku, odhalování a uctívání svatého kříže, se konalo u konfese sv. Petra. Za oltářem, jáhni a kněží, kteří měli podávat svaté přijímání, řeholní sestry, pak velká schola, po stranách diplomatický sbor, dále v lodi biskupové a kardinálové a za našimi zády zcela zaplněná bazilika. Papež pak odhaloval a uctíval před oltářem konfese obyčejný kříž, dosti velký, aby ho bylo vidět. U sedes pak odložil ornát a bez bot šel uctít pokleknutím před křížem a políbením odhalený kříž. Za ním pak biskupové, kardinálové, papežská asistence, někteří diplomaté a vybraní laici. Všichni ostatní účastníci v bazilice uctívali svatý kříž ze svého místa.

Po skončení uctívání kříže podávala velká řada kněží plod kříže účastníkům velkopátečních obřadů. Měl jsem pocit, že se tu celý svět sklání v úctě u paty kříže…

Kolem 21. hod. se sešlo velké množství lidí kolem Kolosea a také uvnitř, aby rozjímali o Ježíšově umučení. Ten velký zástup tvořila řada desítek tisíc účastníků.  Přijíždějícího papeže Benedikta XVI., který se jí zúčastnil, přivítal starosta Říma, který je věřící katolík. Během křížové cesty stál papež nebo klečel na protějším svahu proti Koloseu, poblíž Titova oblouku. Skupina věřících, kteří pronášeli příslušné meditace, připravené jednou rodinou z Hnutí fokoláre, chodili s křížem po Koloseu. Rozhlasem bylo vše přenášeno do celého okolí, takže lidé mohli vše sledovat a také odpovídat. V závěru pak kříž předali papeži na místě, odkud celou pobožnost sledoval.

My biskupové a kardinálové jsme stáli poblíž papeže a měli před očima zdi Kolosea. Nad ním celý čas zářil úplněk měsíce. Když se člověk ponořil do meditovaných událostí, tu se vynořovaly myšlenky na chvíle před tisíciletími, kdy se tu konaly gladiátorské hry, kdy tu byli křesťané předhazování pro svou víru divoké zvěři, kdy tu vláčeli své kříže odsouzení na smrt křižováním. Všechno to utrpení, bolesti a hrůzy lidských dějin Kristus už předem naložil na svůj kříž a nesl za nás a pro nás, On, Boží Syn. Tížilo ho ne především všechno to fyzické utrpení, jako spíše lidská zloba, nenávist a všechno to morální zlo, za které je člověk odpovědný. Jeho božská láska k člověku nad tím vším zvítězila, přemohla smrt a získala nový život. Kristův kříž nemá především vzbuzovat soucit, ale má být výkřikem v lidských dějinách do svědomí lidí, že nad veškerým zlem lze zvítězit jen silou lásky.

Obřady vigilie vzkříšení začaly ve svatém Petru v 21 hod. při opět zcela zaplněném velechrámu. Ve vstupním atriu baziliky papež posvětil oheň a velikonoční svíci. Paškál vstupoval do zcela temné basiliky. Pouze několik skulptur u stropu bylo osvětleno. To působilo opravdu tajemně, mysticky… Při obřadech se četla 4 čtení v různých světových jazycích a bylo křtěno 8 katechumenů, 5 žen a tři muži. Podle vzezření pocházeli z různých končin světa. Křest se konal před mřížkou okolo hrobu sv. Petra. Byli pak oblečeni do bílých říz…

Při slavnostním Gloria se rozezvučely varhany a hudba naplnila slavnostní prostor vítěznou radostí. Novokřtěnci šli poprvé slavnostně ke sv. přijímání…

Slavnostní bohoslužba skončila po půlnoci. Ve velikonoční radosti, s duší naplněnou velkou nadějí jsme vycházeli z baziliky. Lidé si vzájemně přáli tradiční „Buona Pasqua“… V ulicích slavnostně osvětleného města jsme míjeli Forum romanum, slavné „Circo massimo“, a jiné svědky někdejší moci a slávy antického Říma, na jehož troskách vyrůstala církev a naplnila slavná místa dějin Evropy. Z krve mučedníků vyrostlo světové centrum křesťanství, kterému Ježíš slíbil, že ho brány pekelné nepřemohou. Slavení velikonočního vítězství Krista nad smrtí dává této naději křídla.

kardinál Miloslav Vlk


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka