Putování časem

PUTOVÁNÍ ČASEM

Všichni si asi dobře uvědomujeme, že pocit pohybu času je velmi relativní, závisí na tom, jak silně je čas zaplněn. Když jsou naše dny plné úkolů, jdeme z jednoho do druhého, čas letí… Když nemáme do čeho „píchnout“, čas se vleče. O důchodcích si lidé často myslí, že mají hodně času, a tak se na nás obracejí s nejrůznějšími „zadáními“. A když se někdy neopatrně plánuje, pak má i člověk-důchodce honičku.

Jako já ten týden uprostřed měsíce března. Tři akce, jedna za druhou a ještě v místech od sebe dosti vzdálených. Dne 14. března se v Itálii v Neapoli otevírala výstava o kardinálu Beranovi a o pronásledování církve komunistickým režimem v Československu. Vernisáže se účastnil český velvyslanec u Svatého stolce Pavel Vošalík, který byl ostatně spoluorganizátorem. Chtěl využít mého pobytu v Římě a pozval mě, abych při této příležitosti promluvil a řekl z osobní zkušenosti konkrétní „živé“ slovo.

Ale hned druhý den jsem měl přednášku ve vzdálené Florencii, kterou jsem už dříve před tím slíbil tamnímu arcibiskupovi dnešnímu kardinálovi Betorimu. Cestoval jsem tak vlakem krásnou italskou krajinou podél Apeninského pohoří do Florencie a druhý den měl při kněžském dnu arcidiecézního kléru přednášku na téma „Duchovní zkušenost života církve v době komunismu“. Aby toho nebylo dosti, další den večer začínala v české papežské koleji Nepomucenum v Římě víkendová duchovní obnova pro české bohoslovce, kterou jsem také už dávněji slíbil. Téma bylo: Boží slovo v životě církve i jednotlivce, zvláště kněze, v dnešní době.

 V závěru měsíce znovu cestuji do Říma, odkud poletím do Cařihradu se zvacím dopisem v ruce, abych z pověření pana kardinála Duky osobně pozval cařihradského Patriarchu Bartoloměje k účasti na oslavě 1 150 let od příchodu našich svatých věrozvěstů Cyrila a Metoděje, kteří přišli právě z Cařihradu.

Velikonoční obřady hodlám letos prožít v centru univerzální církve v Římě, ve Svatopetrské basilice. Bude jim předsedat Svatý otec Benedikt XVI.

kardinál Miloslav Vlk