Slavnost Nanebevzetí Panny Marie - text kázání

Drazí,

v této krásné mariánské bazilice Nanebevzetí slavíme dnes v řadě velkých mariánských svátků vrcholnou slavnost života Panny Marie – její nanebevzetí. Letos tuto slavnost prožíváme v církvi v aktuálním kontextu příprav na synodu o evangelizaci, o přinášení Božího slova společnosti, ve které žijeme. Maria jako první přijala a dala světu Boží slovo. Dnešní první čtení ji nazývá „ženou oděnou sluncem“, to je podle exegetů oděnou Bohem, konkrétně - proniknutou Božím Slovem, Ježíšem.

Vatikánský úřad Synodus episcoporum, který připravuje a řídí synody, vydal základní směrnice, Lineamenta, pro přípravu synody o evangelizaci v příštím roce a rozeslal je všem biskupstvím na světě, všem řádům a dalším institucím s otázkami, na které čeká odpovědi.

V této souvislosti se tedy dnes díváme na Pannu Marii, která jako první přijala slovo radostné zvěsti, slovo evangelia a stala se první evangelizátorkou. Tituly, které jí dáváme v loretánských litaniích: archa úmluvy, obsahující zákon, královna proroků, královna apoštolů – to nejsou jen zbožné výrazy. Vyjadřují její prvenství v přijetí Božího novozákonního radostného poselství a její prvenství v jeho předávání. Druhý vatikánský koncil udělal veliký krok v tom, že zařadil nauku o Panně Marii jako 7. kapitolu konstituce O církvi a tak zdůraznil, že Panna Maria je Matkou církve, protože jí svěřil Ježíš na kříži církev, když Janovi řekl: „Hle, tvá matka! (Jan 19, 27). Podívejme se tedy dnes na Pannu Marii, matku církve, jak ona přistupovala k Božímu slovu.

Vzpomeňme na tu historickou světovou událost v Nazaretě, kdy slovo Boží sestupuje z nebe do obyčejného lidského prostředí, k prostému člověku. Přináší je posel Gabriel, tj. moc, síla Boží. Známe ten dialog, který se odehrál mezi Marií a Gabrielem. Maria s ním vede nejprve rozhovor o poselství, ale pak ihned ochotně přijímá s rozhodným: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova“ (Lk 1,38). Maria slyší, rozvažuje a přijímá s ochotou sloužit Božímu poselství, Božímu slovu. Andělova slova: ´Bude synem Nejvyššího´, jsou pro ni skutečností.  Uskutečňuje hned svou službu: jde do Betléma podle Božího úradku. Zná proroctví o Betlému. Narozeného Ježíše pak nese do chrámu představit Hospodinu a slyší při tom proroctví Simeona a Anny. Chrání Boží slovo, Ježíše, a utíká do Egypta, kde pobývá určitý čas. Písmo říká: „Uchovávala všechna ta slova, všechny ty události, ve svém srdci a uvažovala o nich“(srov. Lk 1,19). Celý její život je určován Božím slovem. Maria chápe, že za každou situací je přítomen Bůh, a tak vše přijímá. Žije plně vírou svého národa, kde slovo a čin spadají v jedno. Židé neměli dva různé odlišné výrazy pro slovo a pro čin – to v Bohu a před Bohem je jedna věc. Bůh řekl a stalo se. Pro Pannu Marii, dceru Sionskou, je přítomnost Boha v životě a ve světě základní samozřejmou skutečností, se kterou dělala celý život hlubokou osobní zkušenost. Přijala Boží slovo, žila z něj a poznávala, že Bůh působí. V dnešní době se od ní máme učit tomuto jasnému a pevnému vědomí: Boží slovo je mocné a působivé, když je přijmeme a žijeme. Je schopné proměňovat svět. Je znamením mocné přítomnosti Boží. To je třeba osobně prožít, to je nejdůležitější příprava na evangelizaci, která není úkolem pouze hierarchie, jáhnů, kněží a biskupů…Všimněme si dobře – Panna Maria nemá ve Starém zákoně žádné postavení, je laik a je přitom první evangelizátorkou. Když uslyšela v Nazaretě od anděla Boží slovo a když ho přijala, hned spěchá do hor za příbuznou Alžbětou a vlastně nese tuto radostnou zvěst dál, oslavuje velikost a dobrotu Boha, který naplňuje své předpovědi. Všimněme si jejího chvalozpěvu – Magnifikat. Je vlastně složený z citátů Starého zákona, který tak dobře zná. Pochopíme, že je plná Božího slova. A slovo Boží za jejím slovem působí – „jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým.“ (srov. Lk 1,41)

Oněch třicet let skrytého života Ježíšova, které pro nás zůstávají velkým tajemstvím, muselo být pro P. Marii úžasnou dobou láskyplného společenství se Slovem Božím, s Ježíšem - vtěleným Slovem Božím. Ona si byla dobře vědoma, kdo je její syn. Znala již před zvěstováním slovo prorokovo o mesiáši, kterého spolu s celým vyvoleným národem očekávala: „Hle, panna počne a porodí syna…“ Andělovo slovo: „bude Synem Nejvyššího a Hospodin mu dá trůn jeho předka Davida…“ uchovávala ve svém srdci a nepochybně vedla se svým Synem rozhovory o všech těch věcech, v klidu domova se vrátila k tak závažným slovům, která jim dvanáctiletý Ježíš řekl v jeruzalémském chrámu a kterým původně neporozuměli. Že by Maria nevedla rozhovory s Ježíšem o slovech Starého zákona, o proroctvích, která se pravidelně četla v nazaretské synagoze? Vždyť co mohlo být předmětem častých rozhovorů? My o tomto období nevíme nic, jako by pro nás bylo překryto prázdnotou. Maria byla první posluchačkou a učednicí svého Syna. V Jeruzalémském chrámě dával Ježíš velkou lekci učitelům zákona. Maria tam jistě také naslouchala. Doprovázela pak Ježíše při jeho veřejném působení ne pouze, aby se starala o fyzické potřeby Ježíše a apoštolů, ale aby se účastnila jeho hlásání Božího království, kterému velmi dobře rozuměla… V Káně Galilejské ona jasně rozumí Ježíšově záhadné odpovědi, se kterou si exegeté lámou hlavu. Ona pochopila, šla a dala jasný pokyn služebníkům. Při setkání s Ježíšem na křížové cestě nebylo třeba slov, ona dobře věděla a rozuměla. Stejně i pod křížem… Proto Písmo říká „Stabat“ - stála, nehroutila se, jak to někteří malíři v minulosti představovali. Ona věděla… První den po sobotě nešla navštívit hrob. Nepochybuji, že věděla, že je prázdný, poněvadž se jí zmrtvýchvstalý syn zjevil jako první.

Dnes tu stojí Panna Maria, žena s důvěrným vztahem se Slovem Božím vtěleným i hlásaným, proniknutá Slovem, žijícím ze Slova. Celý její život byl určován slovem…A proto závěr jejího života nemohl být jiný, než návrat do neuvěřitelně blízkého společenství s vtěleným Slovem. Tím je pozváním pro každého z nás. Ona je modelem církve a jejím vzorem ve vztahu ke slovu Božímu. Budoucí synodu na cestě za slovem bude jistě provázet svou ochranou a pomocí.

Promluva kardinála Vlka u příležitosti Slavnosti Nanebevzetí P. Marie 15. 8. 2011 v bazilice Strahovského kláštera v Praze.