© Miloslav Kardinál Vlk [www.kardinal.cz]
Ut omnes unum sint
V pondělí svatodušní dne 13. června, které je zde volným dnem a svátkem, se v Drážďanech před tamní katedrálou konala velká slavnost, o které se psalo nejen v celém Německu. I naše ČTK přinesla zprávu: při slavnostní pontifikální mši byl prohlášen za blahoslaveného mladý lužickosrbský kněz Alojz Andritzki. Obřad vedl papežský delegát kardinál Angelo Amato, prefekt vatikánské kongregace pro svatořečení. S ním koncelebroval místní biskup Joachim Reinelt, apoštolský nuncius v Německu J.C. Périsset a dalších 15 biskupů, mezi nimiž byli i tři čeští biskupové a další kněží (což ale ČTK neuvedla). Přítomen byl také saský ministerský předseda Lužický Srb, věřící katolík, Stanislaw Tillich. (fotografie zde)
Tato beatifikace má v Německu samozřejmě mnoho konotací: nový blahoslavený zahynul v nacistickém koncentráku, byl neohroženým kritikem nacismu, jeho zvrhlé ideologie rasové nenávisti, totality a násilí na člověku i na národech. Nacistický režim hrubě pošlapával pravdu a pronásledoval církev. Umučený kněz byl beatifikací postaven jako vzor mladým lidem, zvláště mladým kněžím, jako „superstar“ víry, lásky a statečnosti. Vlastním důvodem kanonizace nebyla jen prostá neohrožená kritika zvrácené ideologie, ale především jeho hluboká živá, pevná, svěží víra. Jeho vnitřní postoje zrcadlí nesmírně krásná kniha, uveřejňující zhruba 75 dopisů rodičům a přátelům z doby rok a půl trvajícího utrpení v koncentračním táboře v Dachau, kde byl vězněn také kardinál Beran. Silou své radostné víry povzbuzoval spolubratry v utrpení… V jednom ze svých dopisů z koncentráku píše: „Ani tehdy, když od nás Pán zdánlivě odvrátil svou tvář a my jsme skutečně sráženi až k zemi, nepochybujme o lásce našeho nebeského Otce. Když právě nyní nemůžeme působit jako rozsévači, chtějme se stát alespoň obilným semenem, abychom v čas sklizně přinesli množství plodů. Tak jsme vždy a všude schopni sloužit Pánu a jeho církvi…“ (8.2.1942). A tak je jeho život v době dnešního relativizmu pravdy a hodnot živou výzvou pro všechny, abychom svou víru žili bez výhrad, beze strachu a s ochotou dát pro víru vše. Takové jsou i výzvy současných papežů ke všem věřícím. Statečnost, pevnost, nasazení, nikoliv nejasný postoj, vyhýbavost, diplomacie a mnohdy ochota „žít se lží“ a být nakloněn „kšeftovat“ s vírou. Alojz je těch silných postojů imponujícím representantem, protože byl mladý, skaut, sportovec, fotbalista a muzikant. Vedle urny s jeho popelem položili mladí lidé po odhalení jeho obrazu fotbalový míč, trubku. I když je dnes doba dialogu, nejsou kanonizování diplomati, ale hrdinové. Podobné poselství nese i život nedávno blahořečené mladé osmnáctileté italské dívky Chiary Luce Badano, která s úžasnou vírou v lásku Boží s úsměvem na tváři a s radostí nesla těžké ochromení rakovinou a tak odešla ke Kristu do ráje… Při její beatifikaci v Římě byli přítomni i její rodiče.
Při beatifikaci Alojze byla přítomná i jeho 92 letá sestra Marta a jeho spolutrpitel z koncentráku Hermann-Josef Scheipers /97 let/, který tu nosil na svém oblečení útržek z původního muklovského pruhovaného oděvu s číslem 24 255. On vydával při odpolední pobožnosti svědectví o blahoslaveném.
Ideologie nenávisti – komunistické i nacistické – i když doprovázené obrovskou státní mocí, se v minulém století zhroutily. Bezbranný postoj hrdiny Boží lásky je vítězně postaven na katafalk… Tyto skutečnosti postavené dějinami před náš zrak, je třeba nepřehlédnout.
kardinál Miloslav Vlk