Přesun na obsah

Svaté město Jeruzalém

20. 4. 2011

Je krásné být v tomto Svatém týdnu uprostřed Jeruzaléma. Bydlím v Rakouském hospici, který byl založen v době rakousko-uherského mandátu v Palestině.

Když se kratičce ohlédneme zpět na dějinné osudy Svatého města, vidíme, že po zničení Jeruzaléma císařem Titem v r. 70 po Kristu, a zvláště pak po porážce Bar Kochbova povstání po r. 132, byli židé vyhnáni z Jeruzaléma a měli zákaz se sem vracet. Po rozdělení římské říše na západní (římskou) a východní (cařihradskou) část v r. 395 a pak po zániku západní části římské části pod tlakem barbarů o sto let později, začínali brzy střídat dosavadní pány muslimové. Evropští křesťané se od r. 1099  (tehdy už rozdělení na západní a východní křesťanstvo) snažili dostat do svých rukou svatá místa křižáckými výpravami. Jejich neúspěšné pokusy však skončily koncem 13. století. Svrchovaná nadvláda islámská byla reprezentována různými odstíny tureckého islámu. Nejsilnější období přinesla v r. 1516 otomanská turecká vláda. V 16. Století dal Slavný sultán Suleiman vystavět dnešní hradby starého města. Ty neodpovídají původním historickým hradbám. Uvnitř hradeb se například nachází Kalvárie, která byla v době Ježíšově za hradbami. Naopak Sion, Davidovské královské sídlo, leží mimo Suleimanovy hradby.

V novověku měly nad Jeruzalémem střídavě mandát evropské mocnosti. Každá z nich tu zanechala své stopy. Například na Olivové hoře září svými pozlacenými cibulovitými kopulemi ruský pravoslavný chrám sv. Maří Magdalény, poblíž chrámu Božího hrobu je protestantský chrám Svatého Spasitele. V roce 1948/49 byl zřízen Izraelský židovský stát s neustálým soupeřením dvou mocí a kultur: židovské a muslimské.

Město je rozděleno na čtyři části: největší západní muslimskou, východní křesťanskou, na jižním konci starého města leží za muslimskou částí čtvrť hebrejská a za křesťanskou čtvrť arménská. Arméni jsou také křesťané. Jsou národem, který jako celek přijal křesťanství. Proto tu měli určité privilegované postavení.

Rakouský hospic, kde bydlím, byl zřízen v r. 1857, v období evropského mocenského vlivu v Jeruzalémě. Byl výrazem rakousko-uherského mocnářství. Na každém kroku je to tu patrné. V kapli Svaté rodiny v hospici jsou nad oltářem mozaiky hlavních patronů jednotlivých zemí monarchie: je tu zobrazen například sv. Václav, sv. Štěpán, sv. Florián, sv. Stanislav. Dům je obklopen zahradou, skýtající možnost pohodlně posedět v zeleni. Láká mnoho turistů …

Hospic stojí na rohu křížové cesty, která vede od Herodova paláce, poblíž Lví brány, a důležité ulice Al-Wad, která jde od Damašské brány do hebrejské čtvrti ke Zdi nářků. Na protější straně ulice se nachází arménský katolický patriarchát s basilikou Panny Marie (arménský pravoslavný patriarchát je v arménské čtvrti).

Pohled na jeruzalémské střechy není příliš malebný. Mnohé domy totiž mají na střechách zařízení na ohřívání vody sluneční energií. Ze střechy hospice je jako na dosah ruky vidět celý střed starého města s hlavními svatými místy: především bazilika Svatého hrobu s Kalvárií a božím hrobem… Vpravo je patrná kopule baziliky a patriarchátu a vlevo střechy patriarchátu řeckokatolického. V blízkosti je patrná hranatá věž protestantského chrámu Nejsvětějšího Spasitele. Na horizontu vlevo je vidět věž sídla strážců Svaté země, františkánů. Na druhé straně horizontu zase kopule hlavní jeruzalémské synagogy. A na jiném obrázku také na dosah ruky na židovské chrámové hoře pozlacená kopule s třetí největší muslimskou mešitou po Mekce a Medině, mešita Omarova a kus dále Al Aksa.

Z pokoje, kde bydlím, mám tyto obrázky před očima. Jakmile se ráno probouzím, hned mě pohled uvádí ke chrámu Božího hrobu, na Kalvárii a do blízkosti vzkříšení. Na horizontu se ukazuje vrchol Sionu a připomíná mi Nátanovo proroctví Davidovi: „Tvé potomstvo ti vystaví dům… a jeho království nebude mít konce…“, které je živě uskutečněno v církvi. Slov Písma, Starého zákona s jeho prorockými předpověďmi i Nového zákona s jeho věrným naplněním, se tu lze dotýkat vlastníma rukama. Když vyjdu z domu, stojím hned před čtvrtým zastavením křížové cesty. Ulice Via Dolorosa tu vede od Herodova paláce, od pevnosti Antonia, od pretoria s jeho nádvořími a od oblouku Ecce homo, od míst, kde byl Ježíš vydán na smrt, okolo našeho domu dále úzkými uličkami na Golgotu. Co chvíli je tu v různých jazycích slyšet poutníky, jak jdou za Ježíšem po jeho stopách. Jsou to silné inspirující momenty. A v těchto dnech nás čekají další hluboké věci.

Ulice jsou plné lidí. Zvláště ulice před hospicem Al-Wad, paralelní k ulici Az-Zait, která dělí celé staré město na dvě poloviny, východní a západní. Je tu mnoho muslimů, jsou tu ve své čtvrti, i když sami nic neslaví, účastní se slavnostní atmosféry na ulicích, mnoho židů, kteří slaví Pesach, slavnostně oblečeni s velkými klobouky, matky s dětmi, malí kluci s jarmulkami a dlouhými copy.

Tyto zážitky by mohly budit touhu být tomu všemu blízko stále. Ale pro útěchu si uvědomuji, že to vše máme v církvi živé, uskutečněné, denně a stále.

Z Jeruzaléma kardinál Miloslav Vlk


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka