Co papež neřekl

Velmi mě těší, že se v posledních letech a zvláště v posledním roce ve veřejných sdělovacích prostředcích tolik píše a mluví o víře a náboženství. Komunistická totalita sledovala opačný trend: o náboženských tématech pokud možno nemluvit vůbec a církev z veřejného života, z kultury, z médií vyloučit. Drobné ukázky: bylo zakazováno zpívat koledy na veřejnosti, zvláště ve školách, zdobit vánoční stromky. Skutečné vánoční pozdravy s vánoční tématikou nebylo možné sehnat. A pokud nebylo možné církevní zvyky úplně vymazat – například právě u vánočních svátků – byla tu alespoň snaha dát jim jiný charakter. Tak k nám byl například importován „děda Mráz“.

Návštěva Benedikta XVI. ve Španělsku (6. – 7. 11) u příležitosti závěru svatojakubského roku a přímý přenos papežovy mše ze Santiaga de Compostela v České televizi, byly novým impulsem k četným komentářům v médiích. Zvláště Lidové noviny (dále LN) věnovaly této události velký prostor v čísle z 8. listopadu. Velice mě zaujaly obsáhlé články na téma různých papežových vyjádření a projevů. Jeho proslovy se nesly zcela v duchu toho, co říkal při návštěvě České republiky, zvláště v projevu k politikům a k akademické univerzitní obci, nebo pak ještě silněji v Anglii. LN bohužel použily té příležitosti k tvrdým útokům na papeže a církev v různých komentářích a článcích. Stojí za to se jimi trochu zabývat, protože z nich lze poznat neodbornost a neinformovanost novinářů LN v duchovní a náboženské oblasti. Ale i zlovolnost, se kterou byly papežovy myšlenky překrouceny, snahu pokud možno zadupat papežův obraz, který byl vytvořen jeho návštěvou u nás. Zmíněná událost byla i příležitostí rozepsat se ve stejném duchu o dlouho se vlekoucím problému vyrovnání mezi státem a církvemi, nejen majetkovém, napadat církev a házet na ni celou vinu za nevyřešené problémy, které zavinily naše vlády za posledních 20 let. Z pondělního čísla LN na mne silně dýchl duch totality.

Od drobností až po závažnější věci: někteří novináři například po dvaceti letech svobody nevědí, jak se v češtině skloňuje slovo „kněz“. Píší: „Papež vyzývá české kněží.“ Jinde jde právě o věci závažnější: Palcový titulek na druhé straně říká: “Nejsme proti církvi, sdělí věřící Římu“… Kromě toho, že titulek  je nesrozumitelný, prozrazuje, že jeho tvůrce nemá základní povědomí o tom, co píše. Neví totiž, že „věřící“ jsou církev. Co tedy mají sdělit věřící (tj. církev) Římu (tj. církvi univerzální)? Že nejsou „sami proti sobě“ (“proti církvi“)?

Jinak slušný sloupek LN na straně první uvádí v závěrečné větě: „…nezapomenuté protikatolické heslo: Pravda vítězí!“ Novinář tedy sděluje, že nad Hradem už po desetiletí povívá na prezidentské standartě „protikatolické heslo“! Nejsem si jist, zda si novináři, ale i politici a společnost uvědomují, že toto „heslo“ je ideologií zkomolený husitský slogan „Pravda Páně vítězí“, vytvořené husity jako ohlas některých biblických žalmů. Ano, papež chápe pravdu právě v tomto smyslu. Chce živit souvislost mezi „pravdou Páně“ a svobodou. Říká to zcela otevřeně stále znovu, u nás, v Anglii a nyní znovu ve Španělsku, například při návštěvě v katedrále v Santiagu, kde řekl: „Poctivé hledání pravdy (…) je podmínkou autentické svobody. Nelze žít jednu bez druhé. Církev, která chce ze všech svých sil sloužit člověku a jeho důstojnosti, je ve službě oběma, pravdě i svobodě.“

Někteří novináři se ve svých příspěvcích dopouštějí jedné zásadní chyby: užívají argumentů současné moderní doby proti církvi ze včerejška, která dnes neexistuje! Papež takovou církev, proti které oni argumentují, nereprezentuje. Naopak mluví velmi často o otevřenosti dnešní církve, o setkávání, rozhovoru a dialogu, ne o boji víry a laicismu. To je jeho základní postoj! Novináři ale často překrucují pravdu podle svého, a tak jsou nepravdiví a populističtí. Leckdy při té jejich argumentaci myslím na dobu totality.

Hlavní titulek uvedeného čísla LN na první straně ukazuje zřetelně překrucování pravdy. A tou překroucenou pravdou agresivně útočí na papeže (ve stylu komunistické doby). Šéfredaktor tu zřejmě zavelel proti církvi tímto agresivním titulkem: „Bezbožníci! pokáral Čechy papež“. Podtitul: „Benedikt XVI: musíme čelit hrozbě světskosti v Česku“. Jaká je pravda?

Jak bývá zvykem, při papežových cestách mohou novináři na palubě letadla pokládat papežovi otázky prostřednictvím ředitele tiskového střediska Vatikánu, P. Lombardiho. Jedna z otázek se týkala nedávno zřízeného vatikánského úřadu pro „novou evangelizaci“. Novináři se ptali, jestli papež při jeho zřízení myslel na Španělsko, kde se rozvíjí sekularizace (zesvětštění) a rychlý pokles náboženské praxe. Logická otázka. Papež odpovídá: „myslel jsem v podstatě na celý svět, protože novost myšlení, obtíž uvažovat v duchu Písma svatého, teologie, je všeobecná, ale je tu přirozeně určité centrum (té obtíže) a to je západní svět se svým sekularizmem (zesvětštěním), se svým laicismem. Právě kontinuita víry se musí obnovovat, aby byla vírou dnešní doby a odpovídala na dnešní výzvu laicismu. Na Západě všechny velké země svým vlastním způsobem prožívají tento problém: byl jsem například na návštěvě Francie, České republiky, Spojeného království, kde je všude přítomen pro každý národ, pro každé dějiny specifickým způsobem stejný problém, a to platí také silným způsobem pro Španělsko…“ Podobnou otázku dostal papež i při cestě do Anglie. Na ni odpověděl: „„… Když jsem jel do České republiky, bylo mi řečeno, že je to nejateističtější země Evropy a též ta nejvíce antiklerikální. Ano, všechny západní země mají, každá svým vlastním způsobem, silné antiklerikální a anti-katolické názory, ale mají také silnou přítomnost víry. Viděl jsem a dostalo se mi ve Francii i v České republice vřelého přijetí od katolické komunity, obrovské pozornosti od agnostiků, kteří stále hledají, kteří si přejí znát a najít hodnoty pomáhající rozvoji humanity…“. To je vlastně pochvala!

Z obou těchto citátů je zcela patrné, co papež myslel, i to jak LN papežovy názory zlovolně překroutily. Papež má před očima celý svět a zvláště sekularizovanou západní Evropu. Mluví o neschopnosti myslet v náboženských a duchovních kategoriích (články v LN to skvěle dosvědčují) a poukazuje na sekularizmus a laicismus západní Evropy. Říká, že všechny její země mají svým způsobem tento problém. Jmenuje náhodně tři poslední navštívené země: Francii, Česko a Anglii. A vysvětluje, jak to myslí. Nevytáhl z této řady zvláště Česko, jak to nepravdivě a překrouceně dělají LN. To se do běžného výčtu dostalo prostě proto, že u nás papež byl na návštěvě. V závěru své odpovědi na cestě do Španělska mluvil o setkání víry a laicismu, které je pro budoucnost víry důležité. „V tomto smyslu jsem myslel na všechny velké země Západu…“ Ve svých odpovědích mluvil klidně, nevyčítavě a nekáravě, nikde nepoužil nějakého hrubého slova, jak to překrouceně formulují LN. Mluvil ve stejném stylu (i obsahově) jako na Pražském Hradě k politikům a k univerzitnímu světu. Stejně i v Anglii, kde se rázně ohradil proti tendenci marginalizovat křesťanství a proti sekularizaci života společnosti. Ve svém slově k představitelům veřejného života vyjádřil přesvědčení, že „i v této zemi je mnoho oblastí, v nichž církev a občanské autority mohou pracovat společně“. Když tedy srovnáme projevy papeže ve třech posledně navštívených zemích, vidíme při respektu ke specifičnosti situací společný jmenovatel. Ve své odpovědi ve Španělsku nikde neužil slova „ateismus“, „ateisté“, ale pouze slov „sekularizace“ a „laicismus“. Ale Lidové Noviny si slovo „bezbožníci“ vymyslely a dávají je dokonce do titulku článku. Prostě neserióznost a neprofesionalita! Noviny, které takto zacházejí s pravdou, si nezaslouží, aby byly čteny.

Jiný titulek: „Paradox: věřící mizí, stát přesto na duchovní platí více“. I tento titulek prozrazuje velkou neinformovanost novinářů LN. Nevědí, že na duchovní stát neplatí, ale pouze bere z našeho, z výnosů církevního majetku, který neoprávněně okupuje, a „přerozděluje“ církvím. A duchovní nejsou zaměstnanci státu. Mnozí ještě nepostřehli, že toto zotročení církve a kněží za komunismu už pominulo!! Na žádné výplatní listině nějaké státní instituce duchovní nejsou uvedeni. Jsou zaměstnanci církve, diecézí, a ty je platí z příspěvků od vlády, které dostávají přerozdělením výnosů našeho majetku! To si pletou i někteří ministři vlády!

Ostatně Tlustého parlamentní komise, která měla prozkoumat, jestli návrh na majetkové vyrovnání dojednané Topolánkovou vládou a církvemi a předložené parlamentu, je ekonomicky a finančně v pořádku. Zadali přezkoumání odborné komisi (v čele s prof. Schwarzem), která zjistila nejen že výpočty jsou v pořádku, ale navíc připomněla parlamentu, že stát kromě toho za ta léta dluží církvím z výnosů jejich majetku hodně přes 100 miliard Kč. To ovšem politici neradi slyší a novináři rádi zapomínají… A při tom to byl nejlepší a pro stát velmi výhodný návrh zákona, kdy se diecéze zřekly většiny svého majetku ve prospěch státu, měst a vesnic. Ale pro novináře a některé politiky jsou církve stále hladové po svém majetku: zdá se, že to, co je pozitivní, je nezajímá…

Kromě toho výše uvedený titulek článku ukazuje, že v myslích novinářů stále zůstávají komunistické představy o církvi. Totalitní režim hlásal, že církev a kněží jsou tu „pro uspokojování náboženských potřeb věřících“. Někteří dosud nepostřehli, že situace se podstatně změnila a že úkolem kněží a církve - jak to také tento papež stále opakuje -  je „evangelizace“. Jejím předmětem jsou nejen věřící, ale – a to především – lidé, kteří nemají jasno v těchto věcech, a těch je většina, a také nevěřící. A těch přibývá. Proto mají kněží a jejich další pomocníci stále více práce. A počty věřící ze srovnání sčítání v r. 1991 a 2001 jsou velice problematické. V těchto létech byla společenská atmosféra zcela odlišná. V roce 2001 se pochybovalo, jestli vůbec tato data uvádět, otázky byly položeny dosti problematicky, jak tehdy přiznala ředitelka statistického úřadu, a jejich výpovědní hodnota je tedy pochybná.

V těchto souvislostech je zajímavé sledovat v LN názory ministrů na řešení majetkového vyrovnání a vztahu státu a církve. Musím konstatovat, že podle některých jejich výroků velmi často problému nerozumějí. Ministr Besser se vyjádřil, že „nebude k náboženským spolkům tak štědrý, jak plánoval kabinet Mirka Topolánka“. Zřejmě pan ministr nečetl onen vládní návrh, jinak by o „spolcích“ nemluvil. A jinde říká, že prvním krokem je „rozlousknutí otázky platu církevních hodnostářů“. On neví, že tato věc bude záležitostí církve, až dojde k majetkovému vyrovnání, poněvadž „duchovní hodnostáři“ jsou a budou zaměstnanci církve, která pak musí sama tuto záležitost řešit. „Věci veřejné“ chtějí zase vrátit církvi jen sakrální stavby. Oni chudáci nevědí, že sakrální stavby církvi nevzali ani komunisti, aby se o ně církev starala. A ty sakrální stavby, které by nám chtěli VV vrátit, my nepotřebujeme a máme právo je státu nechat, aby je převzal, aby se o ně staral! V opačném případě prý budou „požadovat úplnou odluku státu a církve“. Donekonečna opakujeme, že odluka je zakotvena v ústavě a že její naplnění dosud brzdily vlády, jak zřetelně vyslovil Ústavní soud ve svém rozhodnutí o blokačním paragrafu. Je smutné, jakou úroveň mají ti, kdo mají tyto věci řešit! Věci nejdou kupředu nekompetentností těch, kdo mají zodpovědnost.

Papež často mluví o dialogu laicismu a víry. Myslím, že to by posloužilo pozitivnímu řešení těchto záležitostí u nás více než nekompetentní výkřiky novinářů a politiků.

kardinál Miloslav Vlk