Přesun na obsah

Svatost nepatří minulosti - 25. září blahořečení Chiary Badano

28. 9. 2010

(životopis uveden níže)

Nedělní pozdrav před modlitbou Anděl Páně, uzavřel papež Benedikt XVI. těmito slovy: „Drazí přátelé, jen Láska s velkým „L“ přináší pravé štěstí! Dokladem toho je další svědek, mladá dívka, která byla včera tady v Římě blahořečena. Hovořím o Chiaře Badanové, italské dívce, která se narodila v roce 1971. Nemoc ji přivedla až ke smrti v nedosaženém 19 věku života. Pro všechny byla ale paprskem světla, jak dokládá její jméno, kterým ji oslovovali: Chiara Luce – Světlo“. Její farnost, diecéze Acqui Terme a Hnutí fokoláre, do kterého patřila, dnes oslavují. A je to slavnost pro všechny mladé lidi, kteří v ní mohou objevit vzor autentického křesťanství. Její poslední slova, v plném přijetí Boží vůle, byla: „Mami, ahoj. Buď šťastná, protože já jsem šťastná.“ Vzdejme díky Bohu, protože jeho láska je silnější než zlo a smrt; děkujme Panně Marii, která vede mladé lidi i skrze těžkosti a utrpení, aby si zamilovali Ježíše a objevili nádheru života.“

Samotný akt blahořečení, za přítomnosti asi 25.000 lidí z 57 zemí světa, proběhl při mši svaté dne 25. září v římském chrámu „Divino Amore“, obklopeného zástupy lidí, kteří sledovali mši svatou na velkých obrazovkách. Byla přítomna i početná skupina z Čech a Moravy. Slavnosti, které se zúčastnili rodiče Chiary Badano, předsedal z pověření Svatého otce arcibiskup Angelo Amato – prefekt Kongregace pro svatořečení. V úvodu řekl:

„Chiara Badano je Ježíšovou misionářkou, apoštolkou evangelia, tedy radostné zvěsti pro tento svět, který překypuje blahobytem, ale často trpí smutkem a nespokojeností. Zve nás, abychom znovu objevili svěžest a nadšení víry. Zvu nás všechny, abychom znovu objevili nadšení pro víru,  především mladí lidé, ale i dospělí, zavsvěcení, kněží. Každému byla dána dostatečná milost k tomu, aby se stal svatým. Odpovězme s radostí na výzvu ke svatosti a děkujme Benediktu XVI. za dar blahořeční naší Chiary Luce. Je to konkrétní znamení papežovy důvěry v mladé lidi a úcty k nim, v nich vidí mladou a svatou tvář církve.“

Monsignor Amato prošel různé etapy nemoci, která Chiaru zasáhla v sedmnácti letech. – osteosarcoma – zhoubný kostní nádor. Poté, co přestává chodit, říká: „Nemám už nohy, tak ráda jsem jezdila na kole.. ale Pán mi dal křídla.“ Odmítá mofrium, protože, jak řekla „nemám pak jasnou mysl a já můžu obětovat Ježíši jen svou bolest.“ Často opakovala: „Je třeba milovat Ježíše – a to je vše.“ V posledních dnech svého života ještě připravila se svými přáteli vše, co se týkalo jejího pohřbu: písně, květy, liturgie. Vyjádřila přání být oblečena jako nevěsta, aby tak mohla jít vstříc Ježíšovi.

 

26. září, v bazilice svatého Pavla Za hradbami, proběhla děkovná mše za blahořečení Chiary Badano. Předsedal jí státní sekretář, kardinál Tarcisio Bertone, za přítomnosti dalších tří kardinálů, patnácti biskupů a asi 200 kněží. Kardinál Bertone svěřil přítomným: „Když jsme se vraceli se Svatým otcem z Velké Británie, seděl jsem vedle něj v letadle a hovořili jsme spolu o Chiaře Luce Badano. Řekl mi, že tato naše blahořečená je příkladem, kterého je třeba docenit pro mladé lidi."

Ve své promluvě státní sekretář prošel hlavní body života Chiary Badano: „pevná a neustála víra v nepomíjející Boží lásku, která se odrážela v lásce k bližnímu“. Vyzdvihl důležité faktory, které přispěly ke Chiařině výchově. Byla to především rodina, která „dokonale odvedla svou výchovnou úlohu“, stejně tak jako církevní a společenské prostředí v Sassello (kde se Chiara narodila), dále pak Hnutí fokoláre, kde Chiara „zakoušela křesťanský život ve společenství" a „naučila se prohlubovat svůj osobní vtah k Bohu. Postupně zintenzivnila své usebrání v modlitbě, pokud možno každodenní účast na mši svaté s přijetím eucharistie, rozvíjela lásku k P. Marii“. Pak o období její nemoci: „Dívce se hroutí všechny plány, a přece zůstává v pevné jistotě, že Bůh je věrný: jistě jí neodepře svou lásku, ví, co je pro ni skutečně dobré. I v této situace v ní proto vítězí důvěra a to ji vede k úsili neustále plnit Boží vůli. Proto každý bolestný povzdech mění v obět‘: za rodiče, za přátele, za církev. V době nemoci, která trvala od února 1989 do října 1990 – obětuje neustále vše Ježíši ukřižovanému a opuštěnému, kterého nazývá svým snoubence. Proto byla a je příkladem, který dokládá a konkretizuje slova, která napsal papež Benedikt ve svém poselství mládeži, v přípravě na světové setkání mládeže v Madridu: „Drazí přátelé, kříž nám často nahání strach, zdá se být negací života. Ve skutečnosti je tomu naopak! Kříž znamená „ano“ Boha člověku, nejvyšší výraz jeho lásky a pramen, ze kterého vychází věčný život.“

Liturgická památka Chiary Luce Badano byla stanovena na 29. října.

 

Životopis Chiary Luce Badano:

Byla dlouho očekávaným dítětem. Narodila se v Sasselu 29. října 1971 v prosté rodině a od malička byla vychovávaná ve víře. Vyrostla v krásné a nadané děvče, s nadšením se věnovala sportu. Měla mnoho přátel, pro řadu z nich byla mimořádnou kamarádkou. Patřila mezi Gen (Nová generace) v Hnutí fokoláre, které založila Chiara Lubichová. Boha poznala jako Lásku a zvolila si ho za ideál svého života. Ze všech sil se snažila z lásky plnit v každém okamžiku jeho vůli. Prohlubovala svůj vztah s Ježíšem; snažila se ho rozpoznávat v každém člověku, v každém bližním. Dávala přednost prostým, pokorným a chudým lidem a snila o tom, že bude jednou jako lékařka pracovat pro děti v Africe.

V 17 letech ji postihl zhoubný kostní nádor. Nemoc přijímá s důvěrou v Boží lásku. Často opakovala modlitbu: "Chceš-li to Ty, chci to i já". Lidem kolem sebe předávala klid, pokoj a radost. Chiara Lubich jí říkala "Chiara Luce" (Luce = Světlo). Chiara Luce svým vrstevníkům a kamarádům napsala dopis: "Mladí jsou budoucnost. Já už nemůžu běžet, a proto bych vám chtěla - jako na Olympiádě - předat pochodeň,. Máte jen jeden život a stojí za to ho dobře využít."

7. října 1990 se uzavřel její život; krátký, ale plný světla. Poslední slova, která řekla mamince, byla: "Buď šťastná, protože já jsem šťastná!"

Její život je zářným příkladem jediného a bezpodmínečného ANO Boží lásce. Toto "ano" opakovala již jako malá, tímto "ano" proměnila nemoc v prozářenou cestu k plnosti života. Pověst o její svatosti se rychle rozšířila.

Proces blahořečení zahájil v roce 1999 biskup diecéze Acqui, Mons. Livio Maritano. Dekret, který potvrzuje zázrak uzdravení na její přímluvu, ke kterému došlo ve městě Terst, bvl rozhodujícím krokem v tomto procesu.

(fotografie z archivu Movimento dei focolari)


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka