Dílo Matky Terezy půjde dál...

Celý svět zná tuto ženu. Někteří novináři poznamenávají, že to byla „nejmocnější“ žena minulého století, ne „politicky“ či ekonomicky, či ještě jinak, ale bezesporu svým duchovním vlivem. V roce 1985 byla pozvána do OSN. Téma, které si zvolila bez jakékoliv obavy bylo: nenarozené děti, potraty. Cestovala často bez peněz, bez dokumentů a dosahovala svého cíle. Ve druhé polovině osmdesátých let jsem se s ní setkal ve Východním Německu. Pustili ji přes berlínskou zeď bez jakýchkoliv „papírů“, jen s intervencí indické ambasády.

Jakou že to měla moc? Za jejími zády stálo obrovské celosvětové dílo Misionářek lásky, které založila a které se neopíralo o vlastní milionové fondy, ani o politickou moc, ani o nějaký úžasný sociální systém, ale o prostou větu z evangelia, kterou vyslovil Ježíš: „Co jste udělali jednomu z mých bratří (a sester) nejmenších (rozuměj: nejopovrženějších, nejubožejších a nejpotřebnějších), to jste udělali mně...“ (srov. Mt 25,40). Od začátku jejího života stála u ní na prvním místě s naprostou rozhodností láska k Ježíši Kristu. Ale ne nějaká „zbožná“ láska, teoretická, platonická, citová, spočívající ve zbožných slovech a vytrženích, ale láska s hlubokou a doslovnou vírou v tu větu, kterou Kristus vyslovil. V tom duchu přistupovala k těm, které nacházela na ulicích indické Kalkaty, s chudými, opuštěnými, odloženými, nemocnými, bezdomovci a jakkoliv vyloučenými ze společnosti. Nezjišťovala si, jakého jsou náboženství, k jaké kastě patří. Na nic takového se neohlížela. Zajímalo ji jediné: je to ubohý, potřebný člověk a za jeho tváří viděla svým mystickým zrakem Krista.

Na tuto cestu za padesát let za sebou strhla pět tisíc následovnic ze všech koutů světa. Její sestry jsou ve 130 národech a celé dílo je rozčleněno do 19 institucí – domy pro umírající, pro opuštěné děti, pro lidi nakažené HIV, pro bezdomovce a další.

Bývalé Československo navštívila Matka Tereza už v roce 1984, na pozvání kardinála Tomáška. Mnozí jsme se s ní tehdy setkali. Navštívila Prahu a Brno. Následně se tu zastavila ještě dvakrát: v roce 1990 a 1992. Zanechala tu své sestry. Pracují v Kobylisích, především s bezdomovci, a v Ostravě, kde se hlavně starají o Romy. V Praze na Chodově nese její jméno velké komunitní centrum a je tu také asi první kostel na světě zasvěcený blahoslavené Matce Tereze. Má také její malou relikvii.

Když jednou novináři obdivovali její úžasnou sociální práci, řekla velice jasně: „Já nejsem sociální aktivistka.“ Svět vidí celé toto její dílo, ale není schopen pochopit, že nevyrostlo z jejích manažerských schopností (i když ani ty nelze popřít) z nějakého sociálního systému, z nadšených spolupracovníků, ale že vychází z její lásky zakotvené v Bohu, z její víry v Ježíšovo slovo a z jejího neustálého každodenního čerpání síly z Boha. Její hierarchie hodnot má tuto podobu: Ježíš, církev, chudí... Živá každodenní modlitba, rozhovor s Bohem blízkým, s Ježíšem v eucharistii, a čerpání síly z těchto božských zdrojů – to je pramen jejího úspěchu.

Matka Tereza je nositelkou úžasného charismatu, to jest Božího daru zadarmo daného, kterým ji Bůh obdaroval pro církev, pro svět, pro bídu tolika lidí. Její velkou zásluhou je, že tuto Boží nabídku věrně rozpoznala, přijala a zůstala jí věrná. Celé dílo Matky Terezy ukazuje, jak Bůh se světem jedná, že není daleko, že na nás nezapomíná a skrze tyto své nástroje se stará a ve světě působí. V dnešní době jsou v církvi desítky větších či menších charismat, která působí v různých oblastech života člověka. Jmenujme pro příklad jinou velkou „charismatičku“, která se s Matkou Terezou dobře znala – Chiaru Lubichovou. Charismata jsou dávána pro potřeby doby: Matka Tereza přináší novou „antropologii“, nový pohled na člověka, jeho hodnocení – ne podle výkonů, vlivu, moci, síly, ale podle základního poselství evangelia: Bůh vás má rád. Člověk je tvor, s nímž se Bůh určitým způsobem identifikuje. To je motiv velkého díla Matky Terezy, to hlásá celým svým dílem. Chiara Lubichová přináší svým charismatem do sobeckého, individualistického světa budování jednoty mezi lidmi jako základ mezilidských vztahů. I tady je charisma nositelem Boží blízkosti, Boží přítomnosti mezi lidmi podle Ježíšova slova: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich...“ (srov Mt 18,20).

Ve své velké lásce k Ježíšovi si byla Matka Tereza zcela vědoma, jak se věci mají; nechávala ji klidnou její velká popularita, kontakt s médii, s novináři, s filmem i všechna ocenění a vyznamenání na celosvětové úrovni. Přijímala vše pro „své ubohé“. Když dostala Nobelovu cenu míru, přesvědčila příslušný komitét, který chtěl jako obvykle organizovat velkou recepci, aby ji nekonali a peníze dali pro její chudé. Tak se z toho najedlo patnáct tisíc jejích chudých.

V tomto charismatu Matky Terezy její sestry na celém světě pokračují a protože charisma vychází z úzkého zakotvení v Ježíši Kristu, půjde dílo Matky Terezy dále...

kardinál Miloslav Vlk