Přesun na obsah

Návštěva Islandu

26. 8. 2010

O minulém víkendu (20. - 22. 8.) jsem se vydal na několik dnů do severní země sopek. Jedna z nich o sobě dala v dubnu vědět. Svým prachem zamořila evropskou oblohu, takže letecká doprava byla na několik dní ochromena. Výbuch další sopky Katla (Čarodejnice) se očekává v příštích letech.

Na Island jsem nejel proto, abych si prohlížel tamní sopky, ale abych navštívil svého přítele, švýcarského biskupa, Mons. Petra Bürchera. Před čtyřmi roky byl coby světící biskup ženevské diecéze poslán do Reykjavíku, asi nejsevernější evropské diecéze. Jeho katedrála slavila desáté výročí povýšení na basiliku minor. A diecéze pak ještě další výročí... To byla příležitost navštívit přítele - biskupa v jeho nelehké situaci.

Island je malá ostrovní země o rozloze něco málo přes sto tisíc km čtverečních, kde žije zhruba 290.500 Islanďanů. Z 90% protestantského vyznání, katolíků je pouze asi 2,5 %.

V neděli jsme slavili jubileum. Katedrála Krista Krále byla zaplněna věřícími pocházejícími z různých národností. Vedle domácích Islanďanů tu byli nejvíce zastoupeni Poláci, Slováci, ale i několik Čechů. Mše svatá byla v latině. Byl jsem překvapen, jak účastníci bohoslužby odpovídali, i odpovědi zpívané... Bohoslužba slova probíhala v několika jazycích: v islandštině, angličtině a polštině. Pro ty, kteří neznali při čtení použitý jazyk, byl přeložený text promítán na velkém plátně. Biskup Bürcher si přál, aby kázání bylo v češtině pro velkou řadu Slovanů, Poláků, Čechů a Slováků, pro ostatní se překlad promítal...

Mezi věřícími bylo několik kongregací sester, sestry Matky Terezy, karmelitky polského původu, a dvě kongregace sester z Mexika. Jedna kongregace přicházela, druhá odcházela. Pro Poláky byla odpoledne sloužena mše svatá ještě v polštině. A kostel byl opět plný.

Celá diecéze, která je dokonalou diasporou, má jen asi tři farnosti a šest kněží. Jediný je domorodý. Na misijní „brigádě“, na praxi, tu byly tři bavorské studentky teologie. Oslavy jubilea navštívil i ředitel bavorského misijního spolku „Bonifatiuswerk“, který tu různými cestami pomáhá. Na podmínky diaspory tu má biskup poměrně dosti pomocníků v pastoraci.

Země nemá žádné dopravní tepny. Jedinou dálnici postavili Američané, když si tu vybudovali malou vojenskou základnu asi šedesát kilometrů od Reykjavíku a k ní postavili letiště. Když odešli, obojí zůstalo Islanďanům.

V posledních letech Island přitahuje turisty. V nedávné minulosti sem v jednom roce zamířilo přes tři sta tisíc turistů. Jejich počet překročil počet obyvatel. Island je, jak jsem již zmínil, zemí sopek, ale především zemí nesčetných krásných vodopádů. Země s rozsáhlými ledovci, většími než v Alpách, a s řadou horkých gejzírů, tryskajících co chvíli do velké výšky. Jejich horkou vodou, přiváděnou v potrubích, se vytápí celý Reykjavík. V mnoha oblastech země má návštěvník spíše dojem měsíční krajiny. Nejsou tu mnohde žádné stromy a žádný porost, jen rozseté kamení ze sopek nebo ztuhlá láva. Vše porostlé lišejníky nebo drobným mechem, takže krajina je leckde světlešedou zvlněnou plání. Nelze ovšem generalizovat a také jsem nenavštívil většinu země.

Tuto maličkou diecézi, která patří do skandinávské biskupské konference tvořené Islandem, Dánskem, Norskem, Finskem a Švédskem, navštívil v 90. létech papež Jan Pavel II.

kardinál Miloslav Vlk


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka