Anketa ke vstupu do Evropské unie

Sdělovací prostředky „odpočítávají“ okamžiky našeho vstupu do Evropské unie a tím posilují vědomí důležitosti této události. Už dlouhou dobu probíhá diskuse o výhodách a nevýhodách tohoto kroku.

Katolická církev se od samého počátku vyslovovala pro vstup České republiky do Evropské unie v duchu myšlenek Jana Pavla II. On začal po pádu komunistického systému při všech vhodných příležitostech mluvit o nutnosti sjednocení Evropy. Nevychází však především (jak to dělají politici) ze situace dnešní společnosti v ekonomii a v politice, z rozvoje vědy a techniky, ale má pro své myšlenky základní křesťanskou motivaci a tou je Závěť Ježíše Krista, jeho modlitba k Otci za to, „aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě…“ (Jan 17). Tato Ježíšova modlitba odpovídá nitru a identitě člověka, který je stvořen pro vzájemnou otevřenost, sdílení a tím i společenství. A to nejen na rovině individuální, ale i na rovině národů.

Dlouhá staletí tu byla katolická církev, rozsetá po všech národech světa, přitom jednotná a universální. Má i svou bolestnou zkušenost s roztržením jednoty. V minulosti Evropy jistě universalismus církve ovlivnil i vytváření jakéhosi širokého volného politického společenství. Současný vývoj ve světě - a zvláště v Evropě - na tyto tehdejší snahy navazuje. Na začátku novověku toto velké evropské společenství nahradily jednotlivé národní státy. Tento vývoj měl dobrý vliv na posílení národního vědomí a individuality jednotlivých národních celků. Dnes se však společnost vrací ke snaze po jednotě, odpovídající více „znamení časů“. Také církev pro svou vlastní minulou zkušenost tyto snahy vítá  a podporuje.

Co konkrétně přinese tato událost pro církev? Závazek v evropské ústavě k trvalému partnerskému dialogu s církvemi může být i pro naše poměry prospěšný. Legislativa Evropské unie neupravuje žádnou normou právní vztahy církví ke státu, protože konkrétní náboženské poměry v jednotlivých evropských zemích jsou velmi různorodé a  takové zásahy by mohly být po civilně právní stránce chápány jako nevhodné vstupování do vnitřních záležitostí církví. To, co očekáváme, je větší tlak na prohloubení a zdokonalení našeho právního systému i právní praxe v oblasti církevní i majetkové. To může být po dlouhé době totality, která dodnes zanechala i v našem právním systému značné negativní stopy, pro církve jen prospěšné.

Vstup do Evropské unie bude pro křesťany velkou výzvou, aby se podle svých historických duchovních zkušeností a ve spolupráci s celoevropskými církevními institucemi podílely na nové evangelizaci Evropy.

Pro Katolický týdeník, 15.4.2004