Bajky jednoho novináře

Jmenování pražského arcibiskupa a změna na tomto důležitém postu v církvi proběhla příliš klidně, až na to, že na sebe jmenování nechalo dlouho čekat. Pro média tak velká událost postrádá určité napětí a vzrušení. A tak je třeba vymýšlet báje a tím sytit čtenáře. O procesu hledání biskupského kandidáta pro Prahu byla napsána už řada článků i spekulací v době čekání na jmenování. Vzhledem k tomu, že biskupové, kteří byli navrhovateli kandidátů, i ostatní navrhovatelé byli vázáni papežským tajemstvím, takže nemohli nic prozrazovat, a apoštolský nuncius sestavil z těch návrhů „terno“, které poslal na kongregaci pro biskupy do Vatikánu, a ani z toho nebylo nic zveřejněno, zůstalo při obecných dohadech, z nichž jeden „vyšel“. Novináři postrádali něco „chytlavého“, nějaký skandálek, a protože pořád nepřicházel a vše probíhalo v klidu, novináři si začali vymýšlet.

Jinak solidní noviny MF Dnes uveřejnily v sobotní příloze Víkend (20. února) dva články „Rušný důchod kardinála“, který vedle řady vhodných informací přinesl i řadu bájí, které pan Petr Suchomel důmyslně vynalezl. A druhý od téhož autora, který má název vymyšlený tak, aby naplnil tu „potřebu“ nějakého skandálku: „Boj o moc: spiklenecký scénář se nekoná“. Ten je zvlášť plný pohádek a bájí.

K mému důchodu: ano, zůstávám členem kardinálského kolegia, na tom se nic nemění. Zdroj z „vedení církve“, „který nechtěl být jmenován“ (což je zřejmě autor sám), nemá pravdu, že bych nyní měl v Římě více práce. Spíše možná budu nahrazen někým i v těch kongregacích, kde jsem byl dosud činný. Ani se nedá čekat, že bych dostal „úkoly v jiných radách“, jak bájí autor. Nikdy jsem nebyl členem Kongregace pro blahořečení a svatořečení. Tudíž jsem tam ani „včera“ nemohl chybět, jak opět fabuluje autor. Že mě ve Vatikánu „nečeká žádná skutečně významná pozice“, v tom má autor pravdu. Ono to ani není u emeritních biskupů obvyklé. Že bych měl „šanci i na vedení některé kongregace“, kdybych šel do důchodu za Jana Pavla II., pokračuje ve svém bájení autor, je velmi úsměvné. Že jsem byl osm let prezidentem Rady evropských biskupských konferencí, to je pravda. To nebyla moje zásluha, do této funkce jsem byl dvakrát zvolen zástupci všech biskupských konferencí Evropy. A že jsem se stal v roce 1994 po smrti cášského biskupa Klause Hemmerleho moderátorem biskupů, přátel Hnutí fokoláre z celého světa, to je také pravda. To bylo jmenování samotné Chiary Lubichové. Ale nových moderních obnovných církevních hnutí, jako je fokoláre, větších či menších, takových je v církvi dnes více než 150, ale nejsou oficiální součástí „struktury“ církve. A proto je velmi úsměvná další báje autora, že si členové „vzájemně dohazují důležité funkce“. Plete si fokoláre se svobodnými zednáři a vrací se ke snaze živé asi před patnácti léty, vykreslit fokoláre jako „mafii“, která po pádu komunismu způsobila, že se tři kněží z hnutí fokoláre u nás „vzájemně najmenovali“ do funkce biskupů. Po všem tom, co se dnes napsalo o procesu jmenování biskupů v církvi, je velice patrné, že i tohle byla roztomilá bajka ...

V údajné zmínce Mons. Duky, že se domníval, že nástupcem bude biskup Radkovský (je otázka není-li to jen „uhnutí“ otázce, poněvadž u Duky to není racionálně podloženo, určitě ví o otázce zdraví biskupa Radkovského) – v této „nenápadné narážce“ náš autor ve druhém článku hledá „hlubší význam“ a vytváří další bajku, kterou vkládá nepřímo do úst Mons. Dukovi: „Na funkci si brousili zuby fokolaríni. A nevyšlo jim to.“ Sám potvrzuje, že vytváří báje, když přiznává: „nebudeme se držet tvrdých faktů, ale ponoříme se do bouřlivých spekulací“, čili „já si vymýšlím, říkám bajky, říkám nesmysly“. Prvním nesmyslem je hned další věta: „jméno vlivného hnutí fokoláre se objeví vždy, když se uvolní nějaké křeslo ...“ Prý zastíráme, že „s hnutím se spojilo až moc katolických funkcionářů – údajně přes tisíc biskupů“. Musím doplnit, že ve světě je asi tři tisíce biskupů-sympatizantů tohoto hnutí a asi s 1 500 biskupy máme písemný kontakt. Nic nezastíráme.

Kdyby autor sám nesdělil, že bude říkat nesmysly, tak bychom pro jeho tvrzení chtěli aspoň maličký důkaz. Ale sám to kvalifikuje jako „spekulaci“, jako báji. Tak co bychom s takovými bláboly diskutovali. Takže, milí čtenáři, pozor, pan novinář vám předkládá báje. Diskutovat s dalšími jeho pohádkami a bájemi se mi zdá už pod určitou zdravou úroveň, takže jen připomenutí pro čtenáře, že to, co čte, jsou nepodložené výmysly, které nerozlišují pravdu od nepravdy, a politování nad tím, že seriozní noviny, za jaké jsem pokládal MF Dnes, něco takového uveřejnily.

Kardinál Miloslav Vlk