Pohádky novinářů

I dospělí si často rádi čtou nebo poslechnou pohádky a pobaví se jimi. Já se často bavím čtením novinářských pohádek. Musím ale vlastně poděkovat novinářům, kolik vlivu mi stále připisují v oblasti majetkového narovnání (jak oni říkají v „církevních restitucích“). Narážím tu na revue Ekonom z 18. února, kde jsem četl jednu „pohádkovou“ větu: „Dokud neodejde arcibiskup Vlk do penze, nepohne se problém církevních restitucí z místa. Až ho vystřídá biskup Dominik Duka, půjde vše hladce“. Nediskutuji tu o schopnostech svého nástupce, ale o pohádkách novinářů, kteří jsou o církevních strukturách a kompetencích dosti nevědomí, ale stavějí se jako znalci. Nevědí, že církevní restituce jsou v kompetenci České biskupské konference, jejímž předsedou je arcibiskup Jan Graubner, a jsou pak konkrétně v kompetenci těch, které konference vyjednáváním o problému restitucí pověří. Já už deset let nejsem předsedou konference, a tedy nemám osobní a bezprostřední přímý vliv na tuto kauzu. Ale až odejdu do penze „půjde vše hladce“. Možná, že novináři nerozlišují dvě věci: za prvé, že o tomto problému více než jiní píši  na svých internetových stránkách (to je pravda), a dále přímé vyjednávání o těchto věcech. Jsem potěšen, že pozvedat svůj hlas má takovou váhu. Až odejdu do penze, budu mít na věc asi stejný vliv jako uplynulých deset let. Tento podstatný omyl a nerozlišování novináře dosti diskvalifikuje. A v budoucnu, i když nebudu mít na jednání mnoho vlivu, své internetové stránky si ponechám a vyjadřování o věcech veřejných také. Budu dokonce ještě svobodnější ve vyjadřování, protože novináři nebudou moci spojovat vyjádření jednoho penzisty s nějakým úřadem.

Ale vraťme se ještě: za posledních 18-20 let byla řada návrhů na řešení majetkových křivd komunismu, při některých jsem byl více, při jiných méně. Poslední návrh zákona o majetkovém vyrovnání, kdy už jsem dávno nebyl předsedou biskupské konference a kdy komise, která ho vyjednávala, byla ekumenická a vedená především ekonomickými experty – to byl nejlepší a nejvstřícnější návrh, který jsme kdy předložili, velmi prospěšný pro stát – diecéze nechaly státu všechen majetek a chtěly jen určitou finanční náhradu, prakticky jsme ustoupili do krajnosti. A jak to dopadlo. Jeden egoistický poslanec, který si vyřizoval své politické účty, to svou politikou v parlamentní komisi smetl ze stolu bez ohledu na tolik pozitivních argumentů v prospěch návrhu. A kdo že za to může? Zase ten Vlk?! Až budu pryč, „půjde vše hladce!“ Jak mohou být někteří novináři tak zaslepení (nebo snad zlí?) a tohle vše připisovat jako pohádku o zlém vlku „pohádkově“ na mé konto?! Pánové, pravda nás osvobodí. Nekrmte takovými výmysly své čtenáře!

A jděme dál: Také neschválená smlouva s Vatikánem je „mou vinou“! Důvod je stejný: příliš jsem o ní psal na své internetové stránce, a proto jsem vinen tím, že dosud nebyla schválena! Tu vyjednávala smíšená komise Vatikán – naše vláda. Za Vatikán byl v komisi pan nuncius a někteří biskupové jmenovaní za ČBK, jmenovitě tam byl „diplomat“ biskup Dominik Duka. Já jsem se účastnil jen okrajově při posledních sezeních. Sociálně-demokratický ministr kultury Pavel Dostál si smlouvu velice pochvaloval. I druhé straně se líbila. A ejhle – parlament, kde měly vládnoucí strany ČSSD a ODS většinu, ji smetl ze stolu. Proč? Prof. Pavlíček (o jeho minulosti tu nemluvím) z právnické fakulty v Praze měl před hlasováním o této smlouvě v parlamentu řeč a varoval poslance, že poskytuje příliš mnoho privilegií katolické církvi a diskriminuje ostatní církve. O populistické nesmyslnosti této argumentace jsem psal na svých stránkách, nebudu to zde opakovat. A když jsme se ptali mnohých poslanců, proč návrh odmítli, řekli, že ho nečetli. Neschopnost našeho parlamentního systému zablokovala projednání a schválení této vládou podepsané smlouvy. Je třeba najít viníka – je to snadné: ten, kdo o tom píše na svých stránkách! „Až odejde do penze, vše půjde hladce.“ Rád odcházím do penze, abych „umožnil pokrok“ v těchto kauzách. Přeji jen svému nástupci, aby měl před sebou zodpovědnější politiky. Tam je totiž zakopaný pes!

A ještě musím dodat k nevědomosti řady novinářů: tyto kauzy jsem svému nástupci nepředal – ani majetkové narovnání, ani smlouvu s Vatikánem, jak to stále mnozí opakují, protože jsem je ve své kompetenci neměl a ani on je v kompetenci pražského arcibiskupa jako takového nemá. Ale „až Vlk odejde, půjde vše hladce“.

Něco jiného je pražská katedrála sv. Víta, Václava, Vojtěcha, která je v kompetenci pražského arcibiskupa spolu s Metropolitní kapitulou. Proces se táhne už asi osmnáct let. Komunisté ji neznárodnili, ale byla jen protizákonně připsána na stát rozhodnutím vedoucího stavebního odboru Hlavního města Prahy. My jsme nežádali o restituci, ale o soudní určení vlastníka. Městský a obvodní soud ji přiřkly církvi, ale na základě dovolání Hradu ji Nejvyšší soud rozhodnutím bývalého komunistického soudce JUDr. Ištvánka přiřkl státu. Zatím je kauza u Ústavního soudu. Doufám, že ji Ústavní soud nenechá znárodnit dvacet let po pádu komunismu.

Řeči o tom, že katedrála patří národu, jsou poněkud populistické, přestože se zde bohoslužby slaví pro celý národ a jsou zde uloženy relikvie národních patronů. O tom, že mnoho církevních památek patří do kulturního pokladu národa, není sporu. Tím spíše to platí o katedrále sv. Víta. Je otevřená všem lidem, celému národu. Ale otázka materiálního vlastnictví je od tohoto „psychologického“ vlastnictví odlišná. To je třeba jasně stanovit podle práva. Vlastnictví církve nevylučuje, aby katedrála byla spravována společně. Ale zase: společná správa a vlastnictví jsou dvě odlišné věci ... Chci připomenout, že jsem katedrálu chtěl asi před deseti lety věnovat „národu“, aby byla spravována společně, ale tehdejší premiér nepřijal mé podmínky, a tak věc zůstala nadále nevyřešena. Na svých internetových stránkách jsem o katedrále psal mnohokrát. Zvláště doporučuji přečíst si „Pohádku o znárodnění katedrály“, která vhodnou literární formou osvětluje celý problém.

Vím, že takováto otevřená řeč mi nikdy nevynese titul „diplomata“. Jsem spíše člověk přímý, říkám pravdu na rovinu a vyslovuji ji „padni komu padni“. Ale očekával bych od novinářů trochu více serióznosti. Výše uvedené řádky osvětlují, co mám na mysli ...

Kardinál Miloslav Vlk