Čas k úvahám ...

Diskuse o obsazení svatovojtěšského biskupského stolce v Praze stále pokračuje, i když už ne tak intenzivně jako před krátkým časem. Napjaté čekání bylo a je dáno možná i tím, že mi bylo funkční období prodlouženo o dva roky, jak mi to bylo v únoru 2007 písemně sděleno: „až do dovršení 77 let věku, bude-li dobré zdraví pokračovat“. Toto „dovršení“ se naplnilo v květnu 2009. Začátkem toho roku se mělo za to, že proces výběru proběhne v listopadu a v prosinci 2009 bude oznámeno jmenování. Tato sdělení byla – jak je to obvyklé – orientačními údaji a nikoli jakýmisi přesnými právně platnými termíny. Je běžnou praxí církve i v jiných zemích, pokud je to třeba a proces výběru postupuje z jakéhokoliv důvodu pomalu a odstupující biskup je toho schopen, že se prodlužuje funkční doba třeba o další rok či dva. Tím ovšem neříkám, že mi bylo nyní funkční období výslovně prodlouženo. Chci pouze říci, že se nic zvláštního neděje a že výběr kandidáta probíhá normálním procesem, který je někdy kratší, jindy delší. My můžeme spekulovat o důvodech, ale věc může být zcela prostá: těch jmenování je v celosvětovém měřítku mnoho a některá jsou urgentnější a aktuálnější …

Diecéze pokračuje v modlitbách, které jsme zahájili v dubnu loňského roku. Při probíhajících úvahách na toto téma se aspoň osvětlí různé úkoly a povinnosti, které biskupové mají, jaká je kompetence biskupské konference atd. A to je pozitivní.

Výměna na pražském biskupském stolci se děje v kontextu politicko-společenské situace v naší zemi, jak ji známe, která konkrétně odkrývá charakter a fungování naší demokracie, profily našich politiků, jejich způsob rozhodování a vedení společnosti a její celé směřování i postavení v evropském kontextu. V médiích se objevují oprávněné kritiky a někdy i krajní názory, že by bylo vhodné současnou garnituru veřejných činitelů, která tolik zadlužila zemi i nás všechny, a po stránce společensko-politické ji dovedla do současné neblahé situace, poslat ve volbách do politického důchodu. Ovšem toho asi voliči nejsou schopni.

I celosvětově se na různých úrovních stále hlasitěji hovoří o nutnosti dát demokratické společnosti, oblasti ekonomie, financí chybějící pevnější hodnotový základ řízení. Jde tedy o systém, o styl života, který nemůže nahradit jen dobrý právní řád. Jde o etiku, o morálku, která se musí stát duší právního systému i mezilidských vztahů, ne vnucenou ideologií, aby nevládlo pěstní právo či pravidla džungle, jak se to někdy u nás jeví. Je nezbytné, abychom uznali nejnutnější, ale obecně uznaná společenská pravidla, která z nutnosti dobrovolně přijmeme. To se ovšem nedá nadekretovat shora, ale dosahuje se toto dlouhodobou pečlivou formací, výchovou za spolupráce všech. Tím, že začneme u sebe a dáváme příklad … Staří měli zkušenost: „exempla trahunt“, příklady táhnou. Sami jsme udělali zkušenost, že pouhé zdůrazňování práva a spravedlnosti např. ve věci majetkového narovnání bylo málo účinné, protože mnozí veřejní činitelé předem přemýšleli, jak tento majetek zprivatizovat pro své cíle, a tak neměli ani trochu vůle napravovat nespravedlnosti a křivdy komunistického režimu. A vynalézali důvody, jak ty, kterým šlo o spravedlnost, očernit u závistivé společnosti, což se snadno dařilo. Pokud není napřed daný základ etiky a morálky, zdůrazňování práva ve společnosti, která vyšla z komunismu narušená, nemá mnoho smyslu. To je naše trpká zkušenost.

Chceme-li tedy léčit četné bolesti této společnosti, pak je zapotřebí začít zde. Ne však jen tím, že budeme společnosti kázat morálku, ale vzájemným konsenzem, že duchovní hodnoty jsou nutné pro život a perspektivní rozvoj a pokrok celé společnosti, a společným úsilím o nalezení mechanismů formace společnosti. Bohužel žádná strana žádný takový bod v programu nemá. Tento formační proces je dlouhodobý, ale jediný možný a účinný … Nelze otálet a čekat, až bude společnost na dně, až se to pak na školách a v ostatních oblastech společnosti bude zadrhávat. Zde je čekání nebezpečné. Pokud ale bude politické sobectví a vlastní stranický zájem nadřazován nad dobro společnosti líbivými volebními sliby, pak před námi politici otevírají cestu do pekel.

Kardinál Miloslav Vlk