Přesun na obsah

Čekání na jméno ...

18. 1. 2010

Má to jednu výhodu – znovu a znovu se diskutuje o „funkci“, pro kterou se hledá kandidát. Při té diskusi se však ukazuje, že diskutujícím novinářům stále není jasno, co obnáší „post“ pražského arcibiskupa. Už jsem o tom několikrát psal na svém webu (naposledy v článku „K bilanci“). Podle toho, co se píše, je o tom nutné znovu a znovu hovořit...

Je pravda, že pražský arcibiskup má zvláštní postavení. Je biskupem v hlavním městě, kde je – na rozdíl od ostatních biskupství – velká možnost mnoha kontaktů se státními institucemi, s politiky, s kulturní oblastí, s církevními řády, které tu mají svá centra, s diplomaty, se zahraničními návštěvami atd. Toto postavení a možnosti však nedávají pražskému arcibiskupovi nějaké oficiální právo reprezentovat celou katolickou církev v naší zemi. To má v určitém smyslu předseda České biskupské konference (ČBK), ať sídlí kdekoliv. V současnosti je jím olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Do kompetence ČBK patří také otázka smlouvy s Vatikánem, církevní zákon, majetkové vyrovnání. Když jsem byl do roku 2000 předsedou ČBK, tak jsem tuto zodpovědnost měl, a potom ji převzal můj nástupce arcibiskup Jan Graubner. Takže nemohu nedořešené problémy, které se už skoro 20 let táhnou, a ani za posledních 10 let - kdy jsem už za ně neměl odpovědnost - se nevyřešily, předat svému nástupci, poněvadž ani on jako pražský arcibiskup nebude mít kompetenci je řešit, pokud nebude zvolen předsedou biskupské konference.

Takže když se např. v MF Dnes (ze 16. 1.)  píše o nástupci, že „musí dotáhnout jeho [Vlkovy] resty, zejména konečně protlačit smlouvu Česka se Svatým stolcem a vyjasnit vztahy státu a církve“, je z toho podle výše uvedeného patrné, že jsou to mylné představy MF Dnes, protože už 10 let nejsem předsedou ČBK, a tedy nemám v těchto věcech oficiální kompetenci. Sídlo arcibiskupa v hlavním městě, titul „primas český“ a nejvíce titul „kardinál“, které nezakládají nějaké právní kompetence – způsobují, že nepoučení novináři stále mylně mluví o „nejvyšším představiteli církve“ a všechny ty věci připisují chybně na mé konto. Útěchou jim může být, že ve výše citovaném článku i odborník na církevní záležitosti, jako je P. Miloslav Fiala, mluvil o otevřených problémech ve stejně chybném smyslu.

Když jsem při papežské návštěvě v rozhovoru s Václavem Moravcem v souvislosti s dialogem o otevřených a nedořešených církevně-politických otázkách, které v současnosti zůstávají, řekl, že jsem v této oblasti neuspěl, myslel jsem pochopitelně na své funkční období prvního desetiletí svobody, na 90. léta. V tom smyslu také státní sekretář Vatikánu Tarcisio Bertone, který byl o situaci předem dobře informován, mluvil v rozhovoru s MF Dnes a potvrdil, co jsem řekl já, s tím, že tyto otázky jsou dosud otevřeny a nedořešeny. Novináři to pak vztáhli na celkové mé působení v oblasti biskupské činnosti v arcidiecézi i v současnosti. Tak novinářka MF Dnes Zuzana Kaiserová (30. 9. 2009) vyfabulovala roztomilou pohádku o „unaveném a trochu rozmrzelém muži ...“ v Arcibiskupském paláci pár hodin po odletu Benedikta XVI. Když se nenaskytne něco negativního, cítí se novináři „povinni“ něco „vynalézt“. Při své návštěvě zdůrazňoval papež otázku pravdy, která je důležitým východiskem pravého pokroku a dobrých vztahů. Velmi brzy zapomněli někteří na papežova slova a pokračovali ve starých dávno vyjetých kolejích ...

Kardinál Miloslav Vlk


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka