Emeritní biskup

Druhý vatikánský koncil vydal v roce 1965 dekret o pastýřské službě biskupů Christus Dominus. Už v něm je jeden článek o odchodu biskupa z úřadu. Do té doby nebyla tato otázka kladena a biskup zůstával většinou i ve svém stáří ve službě. Ve vatikánském dekretu je biskup „naléhavě žádán“, aby se kvůli svému věku pro dobro diecéze zřekl svého úřadu.

Od doby koncilu byla vydána řada dokumentů, které se zabývají odchodem biskupů z úřadu a jejich kanonicko-právním, duchovním i lidským postavením, když se z nich stane „emeritus“. Kromě nového Kodexu kanonického práva z roku 1983, který řádně vymezil čas a dal normy pro vzdání se úřadu, bylo vydáno k této situaci osm dalších dokumentů, papežových apoštolských listů, dokumentů kongregace pro biskupy a různých kanonických norem. V roce 2002 se konala na téma „poslání biskupa“ řádná církevní synoda a v roce následujícím vydal Jan Pavel II. posynodální dokument Pastores gregis. V roce 2008 kongregace pro biskupy uveřejnila jakési „vademecum“ Emeritní biskup, shrnující různé předpisy a pokyny pro život biskupa, který složil do rukou papeže svůj úřad.

V roce 2008 bylo v církvi 1.150 emeritních biskupů a toto číslo stále roste. Je to zhruba čtvrtina z celkového počtu skoro 4.700 aktivních biskupů. Teologicky nebyla tato otázka ještě dostatečně uchopena. Všechny zmíněné dokumenty vyjadřují uznání emeritním biskupům pro jejich zásluhy v práci pro místní církev, uznávají jejich pastorační a duchovní zkušenost a ukládají diecézím povinnost se o ně postarat. Emeritní biskup není jen „funkcionář“, který opustil svou práci. Je nadále členem biskupského sboru, i když nemá žádnou jurisdikci (pravomoc) v diecézi, zůstává mu moc biskupského svěcení, služba modlitby a služba slova.

Z biskupského svěcení vyplývají tři úkoly: učit, posvěcovat a duchovně vést. Diecéze mu poskytuje všechny informace o svém životě, oběžníky atd., může mu také umožnit pastoračně působit. Emeritní biskup se nesmí vměšovat do vedení diecéze a narušovat její jednotu. Nikterak se nedoporučuje, aby bydlel v biskupském domě, i kdyby měl zvláštní vchod. Vidí se jako vhodné, když se odstěhuje do diecéze svého původu. Dokument Emeritní biskup uvádí ještě řadu dalších podrobností o vztazích emeritního biskupa ke svému nástupci, k diecézi, k farnostem, ke kněžím i věřícím. Vychází ze zkušenosti církve v této oblasti za více než čtyřicet let.

Kardinál Miloslav Vlk