Čekání na správný okamžik

V minulých dnech budilo čekání na jmenování nového pražského arcibiskupa značnou pozornost. Vzhledem k tomu, že Svatý otec mi po podání demise v dubnu 2007 prodloužil funkční období ještě o dva roky, aniž by bylo stanoveno přesné datum, uvažovali jsme, kdy „dva roky“ končí. Podle normální „matematiky“ měly končit v květnu 2009. Ale papež není ve svém rozhodování vázán žádnými termíny. Údaje jsou pouze rámcové.

Často, když je biskup zdravotně v pořádku, se prodlužuje funkční období případně ještě o další rok či dva. Nic zvláštního se tedy neděje. Před několika lety při synodě o biskupech byla řeč i o této záležitosti. Kuriální kardinálové navrhovali odchod do důchodu až v 80 letech. My ostatní „mimořímští“ jsme trvali spíše na odchodu v 75. Papež samozřejmě slyšel oba návrhy. Oficiálně nepřijal žádný, ale dělá „kompromisy“. Pokud biskup podávající demisi nemá žádné zvláštní důvody k odchodu a je zdravotně v pořádku, papež nespěchá a obvykle funkční období prodlužuje o několik let. Zůstává „svobodný“ a kongregace pro biskupy tím získává čas pro jmenování nového kandidáta běžným tzv. „kanonickým“ procesem, který může trvat rok i více.

Je třeba si uvědomovat – a v polooficiálním deníku Osservatore Romano je týdně oznámeno takových přesunů a jmenování biskupů na různých místech světa několik – že katolická církev má ve světě téměř tři tisíce arcidiecézí a diecézí a zhruba 4800 biskupů. Některé, zvláště velké diecéze, mají i několik světících biskupů. A biskupové jsou osoby spíše vyššího věku. V této situaci se týdně takových personálních změn odehrává více. Takže „Praha“ je jednou z řady „kauz“, i když má historicky v Evropě své významné místo. Prognózy a odhady, které jsme dosud vyslovili, vycházely z určité vatikánské praxe a snad i z některých náznaků z „vyšších míst“. Nebyly však žádným oficiálním sdělením. V tomto kontextu je třeba si uvědomovat realitu, jaká je, nedělat z běžícího času žádné drama a v klidu čekat na rozhodnutí Svatého otce.

Kardinál Miloslav Vlk