Přesun na obsah

Výstava o pronásledování církve

19. 10. 2009

Blíží se výročí pádu komunismu. Tato událost bude v naší společnosti i v církvi připomínána nejrůznějším způsobem. V minulých dnech byla v této souvislosti v premonstrátském klášteře na Strahově otevřena výstava „Pronásledování římskokatolické církve v Československu v letech 1948-1960“. Výstavu připravil Archiv bezpečnostních složek pod vedením kurátorky dr. Vladimíry Vaníčkové pod patronátem Konfederace politických vězňů a pod mou záštitou. Výstava potrvá do 8. listopadu 2009. V jejím rámci uspořádá Katolická teologická fakulta UK v Sále kardinála Berana na Arcibiskupství pražském dne 6. listopadu 2009 seminář na stejné téma. Kromě toho organizuje dne 20. října 2009 Křesťanská akademie pod vedením dr. Jana Stříbrného, který na výstavě také spolupracoval, setkání pamětníků.

Idea této výstavy se pomalu rodila z více impulsů nedávné minulosti. Při návštěvě naší vlasti po pádu komunismu v roce 1990 nás Jan Pavel II. vyzval, abychom nezapomínali na ty, kteří za komunismu trpěli pronásledování a hrdinně v něm obstáli. Mluvil o přípravě moderního martyrologia. Tohoto úkolu se později ujal dr. Stříbrný. V prvních létech po pádu komunismu byla určitá snaha vypořádat se s dědictvím komunismu, která však bohužel nebyla nikdy řádně uskutečněna, i když v roce 1993 byl připraven lustrační zákon, který měl zamezit, aby se do státní správy dostávali lidé aktivně spojení s minulým režimem. Zákon se nevztahoval na církevní sféru. Přesto jsem ještě před vydáním lustračního zákona napsal dopis všem kněžím a požádal jsem ty, kteří byli nějak zapleteni do spolupráce s STB, aby přišli a vysvětlili, jak k celé záležitosti došlo. Přišla asi desetina kněží. Z jejich vyprávění jsem viděl, pod jakým tlakem byli a také jak často vzdorovali. Udělali jsme určitá opatření k nápravě.  Žádný z těch, kdo se provinili, nezůstal na důležitém místě v církvi, i když zůstali ve farnostech. V souvislosti s lustračním zákonem pak bylo zajímavé, že se různí kritici nevěnovali tolik jiným kategoriím obyvatelstva, na které se lustrační zákon vztahoval, ale kněžím. Církev je vždycky vhodným terčem kritiky, která pak odvádí pozornost od jiných závažnějších problémů.

Viděl jsem, že je nutné snažit se ukázat těžkou situaci a pronásledování, kterému byla církev vystavena a pod jehož tlakem snad někteří selhali. A ukázat také velkou řadu kněží a laiků, kteří skvěle i v pronásledování obstáli, stali se mnohdy mučedníky, a tak často i obětí svého života platili za naši lepší budoucnost. Tehdy dostupné archivní materiály byly neúplné a bylo těžké tyto události dostatečně dokumentovat. Zřízení Archivu bezpečnostních složek a zpřístupnění jejich dokumentů vytvořilo možnost dokumentovat pravdivě celou situaci. Blížící se výročí pádu komunismu se stalo důležitým impulsem k tomu prezentovat situaci pronásledování, ve které se církev nacházela, vytvořit martyrologium hrdinských křesťanů, kněží, řeholníků, řeholnic i laiků a prezentovat vhodným způsobem tuto dobu církve.

Tak se zrodila myšlenka výstavy, které se jako kurátorka chopila se svými spolupracovníky dr. Vladimíra Vaníčková z Archivu bezpečnostních složek. Otevřená výstava ukazuje zrůdnou nenávist komunistické ideologie proti církvi a proti všemu duchovnímu. Ukazuje systematicky vypracovaný plán na likvidaci církve, počáteční brutalitu v jejím uskutečňování a onu celostátně plánovanou agresi proti klášterům, deportaci řeholníků, vykonstruované procesy a další utrpení zvláště kněží v kriminálech. Tím vším církev vykupovala budoucí svobodu nejen pro sebe, ale i pro všechny ostatní.

Bohužel komunistické dědictví odvratu od duchovních a morálních hodnot, odmítání a odpor vůči její nositelce zůstalo a vedlo z velké části k současné rozsáhlé krizi, která zasahuje tolik oblastí společnosti, státní systém, demokracii, politiku, hospodářství, soudnictví, školství, mezilidské vztahy. S dědictvím minulosti jsme se nevypořádali, ani nebyl vytvořen žádný program na ozdravění společnosti a ovoce toho všeho dnes sklízíme...

Výročí „dvacet let poté“ je velkou příležitostí se nad tím vším zamyslet. Výstava o pronásledování církve a vše, co se v souvislosti s ní koná, může být částečně nastaveným zrcadlem naší minulosti, v níž byli aktéry lidé, kteří často žijí mezi námi, a impulsem k zamyšlení. Současně může být také výstrahou, že nenávist, neláska a sobectví neměly perspektivu v minulosti a nemají ji ani dnes...

Kardinál Miloslav Vlk


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka