© Miloslav Kardinál Vlk [www.kardinal.cz]
Ut omnes unum sint
Je nutné si uvědomovat jednu nesmírně podstatnou věc, kterou je zkušenost minulého století: Nejvíce neštěstí do světa přinesly ideologie, které měly za svůj základ lež a nenávist. Ať už to byl komunismus v celé té dlouhé řadě desetiletí nebo nacismus, jejich základem byla lež, nepravda a nenávist. Na těchto základech se buduje jedině neštěstí. To je naše zkušenost. A naše i Vaše zkušenost, tedy zkušenost Sdružení Ackermann-Gemeinde, je také to, že ten nešťastný kruh nenávisti je opravdu „kruhem začarovaným“, poněvadž nenávist se točí stále dokola. Prolomit tento kruh lze jedině odpuštěním a smířením. Není jiné cesty. Není cestou vážit na lékárnických vážkách, kdo se provinil víc a kdo míň, a snažit se dosáhnout nějakého vyrovnání. To nikam nevede, jedině odpuštění a nový začátek má budoucnost. To je jediné řešení a obě větve Ackermann-Gemeinde jsou toho znamením. Samozřejmě, zkušenost těch velkých ideologií je obrovská a může se zdát, že naše a Vaše zkušenost je nepatrná. Avšak kdyby se vážilo na Božích vahách, pak ta malá zkušenost Ackermann-Gemeinde váží víc, než ta velká, negativní zkušenost velkých ideologií. A navíc, řekl bych, má prorocký význam pro dnešní čas, kdy společnost, globalizovaný svět, neví kudy kam: jsou to světýlka, jakoby hvězdy v temné noci, malá světýlka, která dávají naději. Může se to zdát jenom jako marginální podnikání nějaké skupiny, ale na Božích vahách to má obrovskou sílu a obrovskou váhu.
To je třeba si uvědomovat. Není jiné perspektivy. Banky nepomohou. Ty se mohou zhroutit, kdyby měly sebevětší váhu, protože nemají základ evangelních hodnot, nemají základ etických norem. Zato Vaše činnost je světlem do této trochu temné situace společnosti, světlem, které dává naději. A proto jsem rád, že se tyto aktivity připomněly, neboť ukazují cestu.
Je to i určité potvrzení mého biskupského hesla „Aby všichni byli jedno“. Toto heslo jsem si zvolil v devadesátém roce po velké zkušenosti posledních desetiletí minulého století. Musím při této příležitosti, a udělal jsem to už mnohokrát při podobných příležitostech, poděkovat německým spolubratřím, bratřím i sestrám zvlášť z NDR, ze socialistické části Německa, kam jsme měli i v době komunismu v minulém století přístup, za všechno, co pro nás a pro mne osobně duchovně znamenali. Nakladatelství St. Benno-Verlag v Lipsku, to bylo cosi mimořádného, protože odtamtud k nám proudila teologická literatura. Přiznávám, že dvě třetiny mé knihovny jsou německé, protože jiná literatura u nás nebyla. A potom ta skutečnost, že s vědomím východoněmeckých biskupů jsme mohli podnikat mimořádné věci, které u nás nebyly možné ... My, tehdy mladí lidé, jsme se potřebovali setkávat a u nás to bylo možné jen v malých skupinkách v lesích, v horách, kdežto v Německu se nás mohlo každoročně shromáždit 300 až 350 dvakrát nebo třikrát za rok. Mohli jsme organizovat naše velká Mariapoli vedle těch německých, a to bylo velkým požehnáním. Pro nás bylo východní Německo „das Ausland“ v době komunismu. To mi při podobných příležitostech znovu a znovu přichází na mysl a znovu mne to nutí a vede k tomu, abych děkoval. Za tu obrovskou podporu, kterou jsme mohli od německé církve dostat.
Jsem proto rád, že se tyto věci znovu a znovu připomínají, aby nás to upevnilo v předsevzetí, že toto je cesta: cesta odpuštění, smíření, cesta vzájemné lásky a vzájemné pomoci. To je perspektiva do budoucnosti tohoto světa. Není jiné perspektivy. Bohu díky.
Kardinál Miloslav Vlk