Cesta dialogu s Kněžským bratrstvem sv. Pia X. ?

Schizmatický biskup Bernard Fellay, ze kterého nedávno papež Benedikt XVI. sňal exkomunikaci uvalenou v roce 1988 papežem Janem Pavlem II. za to, že proti vůli papeže přijal biskupské svěcení z rukou schizmatika Marcela Lefebvra, je generálním představeným Kněžského bratrstva sv. Pia X. Toto Bratrstvo po II. vatikánském koncilu postupně vytvořil původce schizmatu Lefebvre jako skupinu svých následovníků, kněží, řeholníků i laiků. Bratrstvo sloužilo jako „církevní společenství“ pro stejně smýšlející kněze i laiky, aby spolu slavili liturgii v předkoncilovém tridentském stylu, poněvadž koncilovou liturgii považovali za heretickou a neplatnou, a proto neuznávali.

Bratrstvo je jakousi „církví v církvi“ s celosvětovým rozšířením, která své odmítnutí řady dokumentů koncilu i další schizmatické názory horlivě šíří. Mají školy i semináře vychovávající kněze, ale i další instituce. Jméno papeže Pia X. si do svého názvu dali proto, že tohoto papeže uznávají za posledního platného papeže. K jeho nástupcům mají výhrady, nebo je dokonce výslovně pokládají za heretiky, zvláště Jana Pavla II. Pius X. je známý tím, že v prvním desetiletí minulého století odsoudil tehdy hrozící modernismus v církvi.

V roce 2006 byla u nás svedena „bitva“ s lefebvristy, kteří mj. na svých internetových stránkách Katolík revue, Contras aj. útočili hrubě na papeže, na biskupy a tvrdě se vyjadřovali proti koncilu a pokoncilní liturgii. Příslušníci Bratrstva připustili (podle polského vzoru) propojení lefebvrismu s extremistickými politickými stranami a hnutími jako Národní sjednocení, Lipový kříž a další… (Viz článek z 3. května 2006 na stránkách Arcibiskupství pražského.)

Právní stav Kněžského bratrstva sv. Pia X.

Kněžské bratrstvo bylo rozpuštěno Pavlem VI. v roce 1975 dekretem kardinála Jeana-Marie Villota: „Je jasné, že Bratrstvo přestalo existovat …“ Jan Pavel II. v motu proprio Ecclesia Dei hned po exkomunikaci Mons. Lefebvra říká: „Nikdo nesmí být na pochybách, že formální (praktické, konkrétní) přilnutí k tomuto schizmatu ... s sebou nese exkomunikaci.“ Státní sekretář kardinál Villot napsal dne 27. října 1975 předsedům biskupských konferencí dopis o rozpuštění Bratrstva. Církevní představitelé (jak bylo popsáno jinde) v minulosti mimořádně usilovali o maximální vstřícnost k Mons. Lefebvrovi i k Bratrstvu, ale tato vstřícnost byla pokaždé odmítnuta, protože následovníci schizmatu nechtěli splnit základní podmínku: zříci se heretického, schizmatického postoje, který Mons. Lefebvre deklaroval.

Ani dnes není podmínka smíření jiná. Podle mnohých vyjádření Bratrstva na českých webových stránkách www.katolikrevue.cz to nechtějí nebo nejsou schopni udělat. Domnívají se, že jsou Prozřetelností povoláni k záchraně dnešní bloudící církve ... Ale „smíření“ spočívá v jediném: aby se zřekli lefebvrovských bludů.

Schizmatičtí biskupové i Bratrstvo se domnívali, že papež Benedikt XVI. bude smířlivější. Dialog kardinálů na toto téma v roce 2006, kterého jsem se také zúčastnil, sice naznačil novou ochotu církve (kolikátou už!) ke vstřícnému postoji, ale bylo jasně řečeno – po zkušenostech z minulých desetiletí – že je nutné důsledně vyžadovat bezpodmínečné veřejné zřeknutí se všech jejich bludů. Po zkušenostech s Mons. Lefebvrem ale pochybuji o jejich ochotě a připravenosti k takovému kroku.

(Výše uvedený text je kompilací článků uveřejněných na internetových stránkách Arcibiskupství pražského v první polovině roku 2006.)

Pro sledování dalšího dialogu, který papež Benedikt XVI. snětím exkomunikací otevřel mezi schizmatickými lefebvristy a Vatikánem, je vhodné přečíst si také následující Prohlášení generální kapituly Kněžského bratrstva sv. Pia X. ze dne 16. července 2006.

(Z připojeného Fellayova Listu generálního představeného č. 69 jasně plyne, že závěry této III. generální kapituly FSSPX budou normativní pro další dvanáctileté období, až do roku 2018 – to znamená, že základní orientací pro toto období není dosažení dohody se Svatým stolcem, ale obecný triumf tradice v prohlubující se „krizi“ pokoncilní římskokatolické církve.)

„… Kněžské bratrstvo sv. Pia X. při příležitosti své III. generální kapituly, která se konala ve dnech 3.–15. července 2006 v Ecône (Švýcarsko), potvrzuje své silné rozhodnutí, aby s pomocí Boží dále jednalo ve shodě s naukovými a praktickými zásadami, které mu dal ctihodný zakladatel, arcibiskup Marcel Lefebvre. Kráčejíc v jeho stopách v obraně katolické víry přijímá Bratrstvo za svou jeho kritiku II. vatikánského koncilu a pokoncilních reforem, v souladu s tím, co arcibiskup vyslovoval ve svých přednáškách a kázáních a zvláště v prohlášení z 21. listopadu 1974:

Celým srdcem a celou duší náležíme ke katolickému Římu, strážci katolické víry stejně jako tradic, nezbytných pro její zachování, k věčnému Římu, učiteli moudrosti a pravdy. Oproti tomu odmítáme a vždy jsme odmítali následovat Řím neomodernistické a neoprotestantské tendence, která se výrazně projevila v průběhu II. vatikánského koncilu a po koncilu ve všech z něj vycházejících reformách.

Během rozhovorů s Římem, probíhajících v posledních létech, se Bratrstvo mohlo přesvědčit, jak zásadní a potřebné bylo položení dvou předběžných podmínek¹, jejichž splnění by bylo přineslo Církvi velmi mnoho dobra díky návratu přinejmenším částečně pravdivé tradice Církve. Poklad mnoha milostí, zachovaných Bratrstvem, by nejen byl znovu uznán, ale přinesl by i léky, které jsou tak potřebné pro uzdravení mystického Těla Kristova.

Jestliže by Bratrstvo po splnění těchto podmínek bylo otevřeno možnosti naukových diskusí s Římem, tak jen s cílem, aby hlas tradiční nauky ještě mocněji zazněl v Církvi. Ve skutečnosti mají epizodické kontakty Bratrstva s římskými autoritami jeden jediný cíl: pomoci jim, aby znovu vzaly za svou vlastní tradici, kterou Církev nemůže zapřít bez ztráty své identity. V den, kdy tradice znovu získá svá práva, nebude již problém dohody existovat a Církev znovu nalezne novou mladost.

V této dlouhé práci pro návrat tradice v Církvi kapitula povzbuzuje všechny členy, aby ještě více žili – podle statut – z této milosti, která je mu vlastní: ve spojení s velkou modlitbou Věčného Kněze, ve spojení s Nejsvětější Obětí, přesvědčeni, že jedině zrušení obecných poklesků - obnova Církve prostřednictvím obnovy katolického kněžství - spočívá v péči o stále větší posvěcení v srdci Církve. Mé Neposkvrněné Srdce nakonec zvítězí.“

Poznámka 1: plná a bezpodmínečná svoboda tradiční mše a také uznání neplatnosti exkomunikace.

Jako ukázku mentality lefebvristů a Bratrstva sv. Pia X. uvádíme také výtah z „pastýřského listu“ P. Stritzka z Popeleční středy, 1. března 2006:

„... Zhoubný požár modernismu, který plně propukl působením II. vatikánského koncilu a zasáhl samé základy Církve, doutnal již dlouho. Řím, vždy záštita pravého učení a dvoutisícileté tradice přijaté od samého Bohočlověka Ježíše Krista, začal relativizovat jedinečnost cesty ke spáse ideologií ekumenismu, nárok postavení Církve ve společnosti byl rozmělněn indiferencí liberalismu a byl zaveden dubiózní „Nový mešní řád“ protestantizující pojetí liturgie. Na to vše lze odpovědět jediné – zůstat věrnými tomu, co Církev vždy učila a činila. To je také cesta vytyčená naším zakladatelem Msgr. Marcelem Lefebvrem. Msgr. Lefebvre nezaložil žádnou novou církev ani nevynašel nějaké nové učení, nýbrž pouze zůstal věrný Katolické církvi. To vyneslo jemu a všem, kteří jednají v témže duchu, pronásledování neomodernistickou církevní hierarchií. Přichází obvinění z netolerance vzhledem k absolutnímu nároku zjevené pravdy a svatosti kultu, z nepochopení doby, neochoty se přizpůsobit většině. Za kněžská a biskupská svěcení, nutná k přežití katolické víry, a tedy vzhledem ke stavu nouze zcela legitimní, byl Msgr. Lefebvre neplatně suspendován a exkomunikován. A dnes se ti, kteří jsou svým setrváváním v nekatolických a dubiózních naukách příčinou a hnací silou církevní krize, snaží místo úsilí o nápravu vzbudit dojem, že problém je u Kněžského bratrstva sv. Pia X. a všech, kteří odmítají jít cestou kompromisů s tímto světem a modernistickými bludy. ...  Slepou nenávist následují rozporuplná obvinění, která mnohdy protiřečí i stanovisku Svatého stolce. Mnozí kněží i laici se bojí s „lefebvristy“ stýkat nebo se přiznat k osobnímu kontaktu s nimi, aby „neměli problémy“. Pro normálního člověka je nepochopitelné, že je dnes něco takového možné, ale ono zřejmě zneužívání církevní moci funguje vždy stejně, i když může mít poněkud odlišné prostředky. V každém případě je tento psychoteror skutečně zvláštním projevem ideologie náboženské svobody, tolerance a lásky.

Na to vše je jediná odpověď: Setrvat na nastoupené cestě, která není cestou extrémů, cestou výjimečnou, nýbrž normální zcela legitimní katolickou cestou, již bohužel velká část církevní hierarchie a kléru opustila. Řešením církevní krize může být pouze návrat na tuto cestu v jednotě katolické víry, v jednotě katolického kultu v tradičních ritech Církve.

Kdo toto nepochopil, nepochopil smysl naší činnosti, nepochopil našeho zakladatele, jenž v roce 1988 po biskupských svěceních řekl: „Jsme pronásledováni proto, že absolutně odmítáme všechny změny, které nás chtějí zprotestantizovat nebo přivést k odpadu od víry, že nechceme ztratit víru. Musíme říci: Jsme pronásledováni, protože chceme zůstat katolíky. Proto jsme na základě současných událostí nezávisejících na mně označováni za schismatiky a exkomunikované. Ptejme se ale, kdo nás takto obviňuje a proč nás exkomunikuje. Ti, kteří nás exkomunikují, jsou už dlouho sami exkomunikováni. Proč? Protože jsou modernisté, protože v modernistickém duchu vytvořili církev konformní duchu tohoto světa. To je onen modernismus odsouzený sv. Piem X., patronem našeho bratrstva. Tento poslední svatý papež modernisty odsoudil a exkomunikoval. ... Proč pak exkomunikují nás? Protože chceme zůstat katolíky, protože je nechceme následovat v tomto duchu ničení Církve. … Velmi dobře, děkujeme! Chceme být takto exkomunikováni. Nechceme mít nic společného s tímto hrozným dílem, které je už dvacet let v církvi uskutečňováno.

Od té doby se zatím nic zásadního nezměnilo, proto naše síla a naděje musí spočívat ve věrnosti Kristu a Jeho Církvi, a ne v diplomatických kličkách. ... S kněžským požehnáním P. Tomáš Stritzko FSSPX“ (Internetové stránky Bratrstva www.fsspx.cz, Informační leták č. 68 - duben 2006)

Kardinál Miloslav Vlk