Homilie při mši sv. na zakončení oslav 700. výročí Královéhradecké katedrály

V jubilejním roce jste si při různých příležitostech připomínali slavné, radostné i bolestné okamžiky Vaší dlouhé historie. Dnes, na závěr, chceme děkovat. Váš biskup zvolil pro tuto příležitost texty modliteb za církev, přesněji řečeno za místní církev, za diecézi. Místní církev není jen nějaký administrativní celek universální církve, ale je společenstvím, ve kterém žije a - lze říci - se zpřítomňuje universální církev v čele s papežem. Diecézní biskup je nástupce apoštolů. Diecézní společenství, místní církev se konkretizuje a žije ve farnostech. Při slavení farní bohoslužby se vždy uvádí jméno biskupa, aby se toto společenství místní církve znovu a znovu připomínalo a aby si farnosti uvědomovaly, že patří do tohoto společenství a nejsou samostatnou odloučenou jednotkou. Když biskup slaví eucharistii v nějaké farnosti diecéze a místní kněz má číst evangelium, vyžádá si k tomu napřed od biskupa požehnání, aby bylo zřetelné, že biskup je v diecézi hlavním hlasatelem evangelia. I tyto drobné momenty mají udržovat živé vědomí společenství místní církve.

Při dnešní závěrečné slavnosti nás slyšené Boží slovo vede k tomu, abychom si zřetelněji uvědomili „živou“ katedrálu, kterou je místní společenství církve. Sv. Pavel to do Korinta svým věřícím napsal velmi otevřeně a pregnantně: „Vy jste Boží stavba… Což nevíte, že jste Boží chrám a Duch svatý ve vás bydlí?“!

Když jsme v neděli slavili výročí posvěcení lateránské basiliky, papežovy katedrály v Římě, četli jsme evangelium o vyhnání kupců z chrámu. Pán Ježíš při tom vyslovil zásadní větu, která zazněla jako by na okraji: zbořte tento chrám… Vyhlásil, že on, Zmrtvýchvstalý, bude novým pravým chrámem nového lidu Božího, ve kterém se budou ti, kteří uvěří, shromažďovat.… V rozmluvě se samaritánkou u studně Jakubovy to otevřeně řekl: praví ctitelé Boží nebudou Boha uctívat ani na hoře Garizim, ani v Jeruzalémě, ale v duchu a v pravdě. Společenství apoštolů s Kristem v jejich středu je obrazem tohoto nového Božího lidu. Když Ježíš měl od nich viditelně odcházet, řekl jim to, co jsme slyšeli před chvílí: „Nezanechám vás osiřelé...“ a mluvil o jiném přímluvci, zastánci, advokátovi – o Duchu svatém, aby s nimi byl navěky. To ale neznamenalo, že je opustí a na místo sebe zanechá Ducha svatého; říká: „Přijdu k vám“, „maličko a uvidíte mě“ a dokonce kousek dál mluví o tom, že přijde i s Otcem a v Otci a že si udělají příbytek uprostřed apoštolů – živé společenství věřících je chrámem Nejsvětější Trojice. Hlavním budovatelem tohoto chrámu je onen Přímluvce, Pomocník – Duch svatý. On je vykonavatelem Boží moci. „Provádí veškerá Boží díla“, říká sv. Cyril Alexandrijský. Ježíš je pomazán Duchem svatým, vždy přichází v Duchu svatém: Duch svatý na tebe sestoupí… Duch Páně nade mnou… Vtělení je obrovské Boží dílo, které vykonal Duch svatý. A stejně tak i zmrtvýchvstání je uskutečněné v Duchu svatém. A církev, mystické tělo Ježíše Krista, přichází na svět mocí Ducha svatého o letnicích… Je jeho dílem. Ježíš nám tedy nezanechal nějakého drobného přímluvce či zastánce, ale vykonavatele všech velkých Božích děl… V tomto Duchu Ježíš přišel na svět a ve světě působil a v tomto Duchu přebývá ve svém chrámu, v živé Boží církvi a působí… Ve svém apoštolském listu Tertio millennio adveniente vydaném, tuším v r. 1994, uložil Jan Pavel II. věřícím důležitý úkol: „Znovuobjevit působení Ducha svatého v dnešní církvi“. Tento úkol platí zvláštním způsobem pro diecézi, která má katedrálu zasvěcenou Duchu svatému, a to může být velkým odkazem slavení vašeho jubilea. Pak se také na vás uskuteční proroctví Sofoniášovo: „Jásej, Sionská dcero,…“ (to jste vy) a mé přání: „Radost z Hospodina ať je vaše síla.“ (Neh 8,10)

Kardinál Miloslav Vlk