Přesun na obsah

Shrnutí poselství XII. generálního shromáždění Synody biskupů

1. 11. 2008

Shrnutí poselství

Drazí bratři a drahé sestry,

„kteří kdekoli vzýváte jméno Pána Ježíše Krista, (Pána) svého i našeho. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista!“ (srov. 1 Kor 1,2-3). S tímto pozdravem apoštola Pavla – v roce jemu věnovaném – vám posíláme my, synodní otcové, kteří jsme se sešli na XII. řádném generálním shromážděni Synody biskupů se Svatým otcem Benediktem XVI., poselství široké reflexe a námětů ke slovu Božímu, na které se soustředila práce našeho shromáždění.

Toto poselství svěřujeme především vašim pastýřům, mnohým velkorysým katechetům a všem, kteří vás vedou v naslouchání a v láskyplném čtení Bible. Chceme vám nyní načrtnout ducha a podstatu tohoto textu, aby vzrůstalo a prohlubovalo se poznání Božího slova a láska k němu. Rádi bychom vás seznámili s vizí, kterou předkládáme ve čtyřech hlavních bodech a a které názorně vyjádříme čtyřmi obrazy.

Především je to božský Hlas. Zaznívá na počátku stvoření, přerušil mlčení nicoty a je původcem divů vesmíru. Tento hlas pak proniká dějinami, je zraněn lidským hříchem a poznamenán bolestí a smrtí. Provází také Pána na cestě s lidstvem, aby nabídl svou milost, svou smlouvu a svou spásu. Tento hlas pak sestupuje na stránky Písma svatého, které nyní čteme v církvi pod vedením Ducha Svatého; on byl církvi a jejím pastýřům darován jako světlo pravdy.

Kromě toho, jak píše sv. Jan, „Slovo se stalo tělem“ (Jan 1,14). Ukazuje se tedy Tvář. Je to Ježíš Kristus, který je Syn věčného a nekonečného Boha, ale také smrtelný člověk, spojený s určitým historickým obdobím, lidem a zemí. Prožívá namáhavý lidský život až po smrt, ale oslavený vstává z mrtvých a žije na věky. Právě on činí setkání s Božím slovem dokonalé. Právě on nám odhaluje „plný a sjednocující smysl“ Písma svatého, jehož zásluhou je křesťanství náboženstvím, které má v centru osobu, Ježíše Krista, který zjevuje Otce. Právě díky němu chápeme, že i Písmo je „tělo“, tedy lidská slova, která je třeba chápat a studovat v jejich způsobu vyjadřování, ale která v sobě chrání světlo božské pravdy, kterou jen v Duchu Svatém můžeme žít a kontemplovat.

Tentýž Duch Boží nás vede k třetímu hlavnímu bodu naší cesty, k domu božského slova, tedy k církvi, která – jak doporučuje sv. Lukáš (Sk 2,42) – je nesena čtyřmi pomyslnými sloupy. Je to učení, tedy čtení a porozumění Bibli při hlásání všem, při katechezi, homilii, v prohlášení, které by zasáhlo mysl a srdce. Pak je to lámání chleba, tedy eucharistie, pramen a vrchol života a poslání církve. Jak tomu bylo tenkrát na cestě do Emauz, věřící jsou pozváni, aby se během liturgie sytili u stolu Božího slova a Kristova těla. Třetím sloupem jsou modlitby skrze „žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně“ (Kol 3,16). Je to liturgie hodin, modlitba církve, udávající rytmus dnům a obdobím křesťanského roku. Je zde také lectio divina, rozjímavé čtení svatého Písma schopné vést – v meditaci, rozjímání, kontemplaci – k setkání s Kristem, živým Božím Slovem. A na závěr je to bratrské společenství. K tomu, abychom byli skutečnými křesťany, nestačí být těmi „kdo slyší Boží slovo,“ ale kteří „ho plní“ v horlivé lásce (Lk 8,21). V domě slova Božího se setkáváme také s bratry a sestrami jiných církví a církevních společenství, kteří – ač odděleně – žijí reálnou jednotu, byť ne plnou, skrze úctu a lásku k božskému Slovu.

Přicházíme tak k poslednímu obrazu duchovní mapy. Je to cesta, na kterou se vydává Boží slovo: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal… a co se vám šeptá do ucha, hlásejte ze střech“ (Mt 28,19-20; 10,27). Slovo Boží musí procházet cestami světa, kterými je dnes i zpravodajská, televizní a virtuální komunikace. Bible musí vstoupit do rodin, aby ji rodiče a děti četli, s její pomocí se modlili a aby se pro ně stala svítilnou na životní cestě (srov. Žl 119,105). Písmo svaté musí vstoupit také do škol a do kulturního prostředí, protože bylo po staletí hlavním zdrojem inspirace umění, literatury, hudby, myšlení a obecné etiky. Jeho bohatství symbolů, poezie a vyprávění z něho činí symbol krásy jak pro víru, tak pro kulturu ve světě často poznamenaném ošklivostí a nízkostí. Bible nám ale také předkládá dech bolesti, který vychází ze země, jde vstříc výkřikům utiskovaných a nářku nešťastných. Vrcholí na kříži, kde Kristus, sám a opuštěný, prožívá tragédii nejkrutější bolesti a smrti. Právě pro tuto přítomnost Syna Božího je temnota zla a smrti prozářena velikonočním světlem a nadějí slávy. Ale po cestách světa s námi kráčejí také bratři a sestry z jiných církví a křesťanských společenství, kteří – ač odděleně – žijí reálnou jednotu, i když ne plnou, skrze úctu a lásku k Božímu Slovu. Na cestách světa se často setkáváme s muži a ženami jiných náboženství, kteří poslouchají a věrně uskutečňují předpisy svých posvátných knih a mohou s námi budovat svět míru a světla, protože Bůh chce, aby „se všichni lidé zachránili a (došli) k poznání pravdy“ (1 Tim 2,4).

Drazí bratři a drahé sestry, uchovávejte ve svých domovech Bibli, čtěte, prohlubujte a plně chápejte její stránky, přeměňujte je v modlitbu a svědectví života, poslouchejte ji s láskou a vírou v liturgii. Vytvářejte ticho, abyste mohli účinně naslouchat Slovu Páně, a zachovávejte ticho i po poslechu, aby ve vás nadále přebývalo, žilo a promlouvalo k vám. Ať se rozezní na začátku vašeho dne, aby Bůh měl první slovo, a ať ve vás doznívá večer, aby poslední slovo patřilo Bohu.

„A nyní vás tedy odporoučím Bohu a slovu jeho milosti“ (Sk 20,32). Stejnými slovy sv. Pavla v řeči na rozloučenou s představenými církve v Efesu, i my, synodní otcové, svěřujeme společenství věřících po celém světě božskému slovu, které je také soudem, ale především milostí, které je ostré jako meč, ale sladké jako plástev medu. Je mocné a slavné a vede nás po cestách dějin rukou Ježíše, kterého i vy stejně jako my „milujete láskou nehynoucí“ (Ef 6,24).


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka