Synodní okénko 13: Poselství biskupů k církvi

Ve svém dnešním článku se kardinál Miloslav Vlk pouští do rozboru „Poselství“, dokumentu, který připravila Komise pro poselství XII. generálního shromáždění a který byl v pátek schválen. Schválením poselství a propozic bude třítýdenní zasedání XII. generálního shromáždění Synody biskupů ukončeno.

Po dvoutýdenní diskusi v plénu, jejíž výsledek byl shrnut do dokumentu „Po diskusi“ a znovu projednán ve skupinách, jsme se dne 18. října znovu setkali v plénu, abychom si poslechli „Poselství“ (nuncius), které zatím zvolená komise vedená arcibiskupem Gianfranco Ravasim připravila. V diskusi po jeho přečtení zazněla mnohokrát chvála připraveného textu ve stylu: „nejlepší poselství, které kdy v aule zaznělo“. Toto „poselství“ představuje Boží slovo ve zjevení a ve světě pozitivním stylem. Nezabývá se tolik stíny v tomto světě, ale ukazuje světlo evangelia. Po diskusi a návrzích na „vylepšení“ bylo v pátek dopoledne představeno a odhlasováno.

Poselství se vyjadřuje ve čtyřech krocích: 1. Hlas Božího slova – zjevení, 2. Tvář Božího slova – Ježíš Kristus, 3. Dům Božího slova – církev, 4. Cesta Božího slova – misie.

Ad 1) Bůh mluví ve stvoření. „Na počátku bylo Slovo“ (J 1, 1). Bůh řekl: „Budiž světlo“ (Gn 1,13) a stalo se. „Slovem Páně byla stvořena nebesa … protože on řekl a vše vzniklo…"(Ž 33,6.9). „Řekl jsem a stalo se…“ (Ez 37,14) Slovo v lidských osudech: „Znám jeho utrpení, sestoupil jsem, abych ho osvobodil…“ (Ex 3,7-8).

Další etapa, kterou Boží hlas prochází, je Písmo svaté. Hlas Boží předchází a překračuje Písmo. Naše víra nemá jako centrum pouze knihu, ale dějiny spásy, osobu Ježíše Krista, Slovo Boží, které se stalo tělem, dějinami. Je tu přítomnost Ducha svatého, který „uvádí do celé pravdy“ (J 16,13) toho, kdo čte.

Ad 2) „Slovo se stalo tělem a začalo přebývat mezi námi…“ (J 1,14). Boží slovo vstoupilo do prostoru a času a přijalo lidskou tvář a lidskou identitu. „Chceme vidět Ježíše“ (J 12,20-21). Slova bez tváře nejsou dokonalá. Bůh neviditelný chodí po cestách okrajové provincie římského impéria. Skutečný Ježíš Kristus je křehkým a smrtelným tělem, je historií a lidstvem…

Slovo Boží se stalo tělem, totéž slovo „se stalo knihou“. Slova Boží vyjádřená lidskými jazyky se stala podobná jazykům lidí, jako Slovo věčného Otce se stalo podobné lidem (srov. DV, 13). Křesťanská tradice často vytvářela paralelu mezi Božím slovem, které se stalo tělem, a Božím slovem, které se stalo knihou. Bible je totiž také „tělem“, „literou“, vyjadřuje se pojmy spojenými s určitou kulturou. Pro tento „tělesný“ rozměr vyžaduje historickou a literární analýzu, aby byla pochopena. Také Bible je věčné Boží slovo a právě proto potřebuje ještě jiné pochopení, které dává Duch svatý, který zjevuje transcendentní rozměr Božího slova. Bible představuje jedinečný dialog mezi Bohem a lidmi. Středem zjevení je Boží Slovo, které přijalo tvář. Přínos tohoto Božího Slova nespočívá v posledku v etice nebo v nějaké velké ideji, ale v setkání s událostí, s Osobou, která dává životu nový horizont.

Ad 3) Tak jako Moudrost ve Starém zákoně si vybudovala příbytek mezi lidmi, tak také Slovo Boží má v Novém zákoně svůj dům. Je to církev. Z ní vychází první a základní hlásání, kérygma, které sám Ježíš konal: „Čas se naplnil a přiblížilo se Boží království, obraťte se a věřte evangeliu“ (Mk 1,15). Apoštolé oznamovali největší Boží zásah do dějin, hlásali smrt a zmrtvýchvstání Krista. V církvi pak zaznívá katecheze, která prohlubuje v křesťanovi tajemství Kristovo. Vrcholem hlásání je homilie, která je ještě dnes pro mnohé křesťany základním setkáním se slovem Božím. Katecheze a homilie předpokládají: četbu, chápání, vysvětlení a vtažení mysli a srdce. Homilie vede k eucharistii (viz Ježíš na cestě do Emauz).

Důležitý moment duchovního domu Božího slova v církvi jsou modlitby žalmů a „lectio divina“, modlící se čtení v Duchu svatém, schopné vytvořit setkání s živým Božím slovem.

Posledním „sloupem“ domu slova v církvi je „koinonia“, bratrské společenství; jiné jméno pro „agapé“, to znamená pro křesťanskou lásku.

Ad 4) „Ze Siónu vyjde zákon, z Jeruzaléma slovo Hospodinovo“ (Iz 2,3). Ježíš vyzývá apoštoly, aby šli do celého světa a získávali za učedníky všechny národy. Bible je proniknuta výzvami „nemlčet“, „ mocně volat“, „hlásat Boží slovo vhod i nevhod“. V dnešní době komunikace mají všechny výzvy Písma ke komunikaci zvláštní kontext rozličných nástrojů hlásání, které je nutno využívat. Zvláště dnes v době obrazu je třeba myslet na obrazová media. Pamatovat na Boží slovo zejména v rodinách. Každá má mít své Písmo. V počátcích byla rodina místem, kde se hlásalo evangelium. Dnes se mluví o rodině jako o „domácí církvi“. A rodiče jsou tu prvními hlasateli evangelia svým dětem. Prostředí utrpení a chudoby jsou zvláštními prostředími pro hlásání evangelia. Slovo Boží je společným živlem pro život všech křesťanů a prostředkem dialogu s ostatními náboženstvími.

Vytvořme nyní ve svém nitru prostor ticha, abychom účinně zaslechli Boží slovo a aby v nás mohlo přebývat…

Kardinál Miloslav Vlk