Přesun na obsah

Vyrovnávání se s minulostí bude muset pokračovat

15. 12. 2006

Můžete říci, zda a jak se katolická církev v ČR vypořádala s problematikou spolupráce některých kněží s StB?

V září 1990 biskupové a kněží uskutečnili na moravském Velehradě velkou kající pouť. Modlitby a kající postoje se týkaly právě toho, že někteří kněží podlehli hrubému nátlaku komunistické StB a mnozí se nedovedli ze strachu ubránit. Tam poprvé zazněla veřejná omluva tehdejších církevních představitelů za případná provinění a malou statečnost kněží. Myslím, že žádná skupina společnosti takový krok a tak záhy po revoluci neudělala. Tenkrát ještě nebyl přístup do archivu StB. V roce 1992 jsem k postní době napsal pro všechny diecéze pastýřský list „Čiň pokání, církvi“. Uveřejnil jej i KT s výzvou řešit tuto záležitost. Říká se v něm: „Chceme jasně vyslovit své politování, projevit naše vědomí, že jsme se provinili, i ochotu k nápravě. Chceme požádat celou společnost, všechny, které to jakkoliv morálně i jinak poškodilo, za odpuštění.“ V květnu téhož roku jsem napsal obsáhlý článek do MF Dnes „Církev a lustrace“ a za církev jsem se znovu omluvil. Sám jsem v pražské arcidiecézi pozval všechny kněze, kteří uvízli v tenatech StB, aby přišli.

A začal očistný proces: uznání viny, lítost, pokání – vlastní cesta církve k očistě. Přišlo tehdy 45 kněží. Třináct kněží napsalo kající a omluvné dopisy. Jsem hluboce přesvědčen ze zkušenosti z rozhovorů, že nikdo z těchto kněží druhým neublížil. Znovu připomínám, že neexistoval přístup do archivů StB.

Co více by ještě mohli biskupové udělat směrem k věřícím i k české veřejnosti? V nedávné době se totiž opět začaly objevovat na veřejnosti dokumenty týkající se konkrétních jednotlivců...

Je zřejmě nutné ještě pokračovat v tom, co už jsme od samého začátku svobody v tomto směru vykonali. Nahlédnutí do materiálů vedených na kněze komunistickou tajnou policií by ukázalo spíše jejich statečnost než jejich vinu. I pod hrubým nátlakem dokázali vzdorovat a zůstali v naprosté většině věrní. Bylo by to potřebné i proto, že se nespravedlivě zevšeobecňuje a vrhá to stín na všechny kněze. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu zpracoval v jednom ze svých publikovaných sešitů spolupráci některých kněží s StB v litoměřické diecézi. Už letmý pohled do tohoto svazku ukazuje obrázek spíše pozitivní.

Nebylo by dobré hledat inspiraci v Polsku?

V Polsku a na Slovensku – tamní představitelé církve dělají jistě dobré kroky správným směrem. Mnohé z nich jsme ale udělali už před čtrnácti lety.

Několik členů proběhnuvšího plenárního sněmu požadovalo prohlášení k problému spolupráce části kněží s StB. Proč nebylo přijato?

Většina členů plenárního zasedání, tedy nikoliv biskupové, prohlášení žádala. Bohužel biskupové to (až na dva) zamítli. V tomto textu měl být vysloven dík a uznání těm, kteří v předchozí době velikého tlaku a pronásledování obstáli. Měla zde také zaznít výzva těm bratřím a sestrám, kteří se provinili, aby udělali odvážný čin a postavili „smírčí kříž“, tedy aby se omluvili těm, kterým snad ublížili. To se bohužel na sněmu nestalo.

JIŘÍ MACHÁNĚ

Dokumenty k této problematice lze nalézt také na www.apha.cz

Převzato z Katolického týdeníku č. 50/2006, www.katyd.cz


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka