Kdo je tmář

Diskuse o potratech probíhá s větší či menší intenzitou všemi médii. Projevují se čtenáři nebo posluchači uvážliví, schopní dialogu, ale také extremisti z obou stran. Nejsou však přesvědčiví ani jedni. Ti ze strany věřící části naší společnosti se projevují někdy opravdu krajně radikálně svými aktivitami před porodnicemi či jinými akcemi. Někdy ve svých diskusích ještě začnou používat šťavnaté výrazy jako peklo, zatracení, vraždění apod. Ztrácejí kredibilitu.

Ale také z druhé strany mnohý diskutující extremista používá nevybíravého, přihlouplého populistického slovníku. Nevstupuji nyní do jádra věci, můj postoj je jasný. Uznávám právo každého na vlastní přesvědčení, bohužel i když je mylné. Lež však nemá stejné právo na existenci jako pravda. Nespravedlnost nemá stejné právo na existenci jako spravedlnost! Když však někdo chce prosazovat „svou pravdu“ lží, očerňováním a zesměšňováním, je předem jasné, že nemá dostatek argumentů a hned upadá do podezření, že pravdu nemá! Je to asi jako když se kluci hádají o nějakou věc a jeden z nich začne druhému nadávat. Tu je jasné, že mu došly argumenty.

Nevhodné prostředky „boje“ pravdu spíše zatemňují a diskreditují. V médiích se objevovalo vícekrát slovo komunistické očerňující a zesměšňující propagandy „tmář“ na adresu lidoveckých politiků v souvislosti s jejich návrhy na úpravu potratového zákona a praxe. Ale připusťme na chvíli to slovo a podívejme se, kdo vlastně je tmář. Znovu zdůrazňuji, že nebudu řešit meritum věci, ale podívejme se na metodu argumentace.

Lidovci tedy hájí, že klíčící život, embryo je podle poznatků vědy už skutečný, i když nerozvinutý člověk, asi jako v semeni, v jádru je už celá rostlina, strom. Vezměme vědu vážně, bez emocí! Ta zygota je tedy už v jádru samostatný jedinec, kterému kdesi v Americe v dědických sporech bylo soudně přiřčeno právo vlastnit. Věda říká, že vzápětí, krátce po oplodnění je tu stav plné dispozice být člověkem, i když je ještě třeba určitého vývojového času na plné rozvinutí vědomí i orgánů. Tedy arbitrární, vědou nepodložené, nevyargumentované určování 12 nebo 25 nebo více týdnů nerozhoduje, že „teprve“ nyní tu začíná samostatný člověk, jehož život můžeme a musíme právně hájit. Vývoj člověka je kontinuální, nepřerušovaný, takže vlastně nějaká suma času tu není rozhodujícím měřítkem. Samotný vývoj a čas tedy nerozhoduje: nyní už je tu člověk! Tyto skutečnosti uznává i naše ústava, když hájí právo na život od jeho počátku do přirozeného konce. Takže lidovci tu hájí život, hájí právo, hájí ústavu. Jistě, mají i ideové, morální důvody, které někoho mohou dráždit, ale v zásadě stojí na pozici práva a spravedlnosti.

A druhá strana (bohužel jsou tady i odborníci, gynekologové), která tento postoj označuje jako středověké „tmářství“ – čím vlastně argumentuje: Žena rozhoduje o svém těle. Ale nikdo nedokázal, že je to „pouze“ její tělo, jistě, tělo, kterému ona dala život, ale není to už „jen“ její tělo! Je to hotový člověk. Takže rozhodovat o životě druhého člověka nemá žena žádné právo! Kolik úsilí dá policii vyšetřit případ, kdy žena porodí a zahodí dítě do popelnice. Právní situace obou „tvorečků“ je stejná! Stůjme na pozici vědy a spravedlnosti, jinak můžeme být označení za tmáře. Jiní tvrdí, že o potratu může rozhodnout jen žena. Krátkozrakost! O životě druhého člověka? Podobný případ jako výše...

Kdo je tedy „tmář“? Ten, kdo stojí na pozici vědy a hájí právo, dané ústavou, nebo ten, kdo vědecké skutečnosti popírá a hájí bezpráví, resp. právo džungle?

Kdo dobře, bez emocí a sobectví užívá svého rozumu, odpoví si sám…

Kardinál Miloslav Vlk