Hříchy a spoluzodpovědnost

V těchto dnech se titulky různých deníků hemží slovy „hříchy“, „těžké hříchy“ „smrtelné hříchy“, a to v souvislosti s tím, že vatikánský velký penitenciář arcibiskup Gianfranco Girotti, který má na starosti otázky pokání, upozornil na některé oblasti moderního života, které mohou být pro křesťana zdrojem viny a hříchu, jako např. špatné zacházení s přírodou, znečišťování životního prostředí, šíření a konzumace drog, porušování základních lidských práv, např. důstojnosti a práv ženy... Církev tu zdůrazňuje zodpovědnost věřícího člověka v nových oblastech života, které tady v minulosti nebyly. V posledních desetiletích přibyla do „zpovědních zrcadel“, podle kterých se křesťan připravuje na svátost smíření, na zpověď, např. i zodpovědnost v sociální oblasti, v otázkách solidarity s druhými, v oblasti silničního provozu atd. Arcibiskup Girotti připomíná, že ve všech těchto oblastech se křesťan může dopouštět urážky Boha, podle závažnosti činu i urážky těžké. Svědomí věřícího člověka musí být vychováváno a zcitlivěno. Škoda, že místo toho, aby byla ohodnocena citlivost církve a nový akcent na některé důležité oblasti života, se objevují v titulcích novin „krvavá“ slova: „těžké“ hříchy, „smrtelné“ hříchy, i když v takových termínech arcibiskup Girotti nemluvil. Novináři mluví o někdejším „seznamu sedmi smrtelných hříchů“, i když takové formulace nikde v katechismu nejsou. Nanejvýš se mluvilo o „hlavních“ hříších, to je takových, které mohou být pramenem dalších vin a hříchů. Viny, na které církev nově upozornila, nedává do nějakých „katalogů“ či seznamů. Uvedené prohlášení arcibiskupa je známkou, že církev nežije v oblacích, v nereálném světě, ale s nohama na zemi, a že vede věřící ke spoluzodpovědnosti za tento svět. A to je přece pozitivní tvář církve...

Kardinál Miloslav Vlk